Evropská komise zatím Česku proplatila 32 procent dotací určených na programové období 2014 až 2020. Smluvně má Česko zajištěn větší balík peněz, a sice už přes 70 procent celkového objemu. To však stále nejsou proplacené peníze. K proplacení nutně dojít nemusí.
V čerpání je Česko v porovnání se státy Evropské unie stále podprůměrné. Hůře je na tom už jenom šest zemí, a sice Malta, Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Itálie a Chorvatsko. Například Finsko už má proplaceno 60 procent přidělených dotací.
Je ovšem pravda, že třeba zrovna Finsko má celkově přidělen mnohem menší objem dotací než ČR, v běžícím programovém období je tento objem zhruba jen čtvrtinový. A protože je snazší rozdělit méně peněz než více, je Finsko v určité výhodě, což částečně vysvětluje jeho rychlejší čerpání.
Větší objem než Česko však už mají proplacený i některé země, kterým byl přidělen naopak vyšší objem dotací, ať už jde o Polsko, Francii, Německo či Portugalsko.
Česká republika tak stále v čerpání vykazuje rezervy, což je zvláště varovné právě s blížícím se koncem programového období. Ten nastane v příštím roce, avšak programové období bude „dobíhat“ i v letech následujících, kdy se bude zřejmě opět překotně dočerpávat.
Tak jako po skončení minulého programového období v roce 2013, kdy zejména rok 2015 poznamenalo právě až příliš překotné dočerpávání, které je leckdy „čerpáním pro čerpání“. Financovány jsou tedy projekty, které by třeba ani financovány být nemusely nebo neměly, jen proto, aby se peníze dočerpaly.
Je tristní, že Česká republika dosud nedokázala větší objem prostředků uspokojivě a strategičtěji použít na rozsáhlé, dlouhodobé projekty typu vybudování kvalitní dálniční a železniční infrastrukturní sítě.
Poslední šanci uplatnit evropské peníze koncepčně na rozsáhlé projekty s vysokou přidanou hodnotou bude mít Česko v sedmiletém programovém období po roce 2020. Do konce 20. let totiž naše země bude stále ještě čistým příjemcem evropských peněz – bude z Bruselu více získávat, než kolik tam bude odvádět.
Jenže takto příhodná situace koncem nadcházejícího desetiletí skončí. A z Česka bude čistý plátce. Může pak vzniknout paradoxní situace, že český daňový poplatník bude v čistém vyjádření přispívat třeba na stavbu dálnic v Bulharsku, aniž by u sebe doma jezdil po uspokojivě dobudovaných dálnicích.
To pochopitelně u části tuzemské populace dále jen stupňuje pocit, že Brusel jedná v neprospěch českého občana. Bude to voda na mlýn extrémním politickým silám.
Promyšlenější čerpání dotací v příštím programovém období je tedy důležité nejen z hlediska ekonomického, ale celospolečenského. Příprava na další programové období přitom musí začít už nyní. Vždyť nedostatečná připravenost projektů je klíčovým důvodem slabého českého čerpání. Bohužel, tak jako minule, i nyní energii a čas odpovědných úředníků konzumuje starost o překotné dočerpání, a nikoli příprava na další programové období.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
