Koruna je nejsilnější od roku 2011. V tomto týdnu se totiž české měně podařilo obchodování uzavírat na kursu pod 24,20 za euro, což je nejnižší úroveň od září před jedenácti lety. Z hlediska české ekonomiky jde nepochybně o dobrou zprávu. Výraznější posilování koruny sice škodí vývozcům, zejména ovšem těm méně konkurenceschopným. Ale v tuto chvíli je přednější zkrocení inflace a k němu silnější koruna přispívá znatelně, prostřednictvím zlevňování dovozu.
Pozoruhodné je ohlušující ticho tábora zastánců rychlého přijetí eura. Tito lidé přitom vždy tak halasně hořekují nad tím, že koruna oslabuje. Naříkají, že měna slábne a že jsme proto dávno měli mít euro, které by prý nesláblo. Zapomínají, že v čase recese, kdy současně nepanuje výrazná inflace, je slábnutí měny do značné míry prospěšné. Neboť představuje vzpruhu exportérům. Co by řada ekonomik eurozóny, zejména její tolik problémové jižní křídlo, země jako Itálie nebo Řecko, dala za možnost oslabit v čase nízkoinflační recese svoji měnu.
Zastánci rychlého přijetí eura nyní k posilování koruny víceméně mlčí. Její zpevňování nezapadá do narativu, který tak rádi hlásají, když jen trochu mohou, a sice že česká měna je zralá na odpis. Přitom koruna je s výjimkou krátkého období léta roku 2008 nominálně vskutku prakticky nejsilnější vůči euru za celou dobu historie eurozóny od konce 90. let. To tedy objektivně představuje důvod k potlesku.
Kde se síla koruny bere? Nepochybně jí svědčí intervence České národní banky ve prospěch její stabilizace a posílení. Od poloviny letošního května ČNB buď intervenuje, nebo je připravena okamžitě intervenovat, aby tak zajistila stabilizaci kursu koruny na kýžené úrovni. Tento její současný přístup k měnové politice nahrazuje opatření v podobě dalšího zvyšování jejích úrokových sazeb. Ty už jsou podle většiny členů současné bankovní rady dostatečně vysoké a jejich další růst by byl kontraproduktivní, neboť by například dále firmám zdražil investice a znesnadnil tak jejich přechod na energeticky úspornější technologie. Takový přechod z povahy věci mírní inflaci, neboť drahé energie jsou jejím stěžejním zdrojem.
Jenže přímé intervence ČNB už letos v říjnu citelně zeslábly. V listopadu pak centrální banka prakticky nevstoupila na devizové trhy, aby tam intervenovala prodejem devizových rezerv za silnější korunu. A v prosinci zjevně jakbysmet. Byť definitivně to budeme vědět až začátkem příštího roku, až ČNB příslušná data zveřejní.
Centrální banky ovšem obecně mohou intervenovat nejen přímo na trhu, třeba prodejem či nákupem deviz, ale také prostřednictvím slovních intervencí, tedy aniž by na trh vystupovaly. Podle končícího radního Oldřicha Dědka je v měnové politice „zbraní i slovo“, takže nyní si ČNB vystačí právě pouze se slovem – s verbálním ujištěním, že vstoupí na trh, kdykoli podle ní bude třeba –, aby tak držela českou měnu na relativně silné kursové úrovni vůči euru. Silnější česká měna obecně tedy zlevňuje dovážené zboží a služby, tudíž například také zemní plyn, ropu a ropné produkty, včetně pohonných hmot. Její slovní intervence nyní tedy stačí k tomu, aby omezovala inflační tlaky v ekonomice, a to právě snížením cen dovozních.
Od poloviny letošního května, kdy s ní v současném módu začala, do konce října vydala ČNB na intervenci za silnější korunu v přepočtu přibližně 620 miliard korun. V říjnu samotném to ale byly už jen necelé dvě miliardy korun. Suma 620 miliard korun odpovídá hodnotě zhruba šestnácti procent jejích celkových devizových rezerv doby letošního dubna. Devizové rezervy ČR tak stále i nyní patří po přepočtu na velikost ekonomiky k největším na světě. Stále i nyní má tudíž ČNB dost další „munice“, aby korunu případně podporovala přímo na trhu.
Není tedy pravda, jak opět často tvrdí zastánci rychlého přijetí eura, že koruna nyní tolik zpevňuje jen proto, že jí ČNB poskytuje „doping“ v podobě intervenování. Jak víme, ČNB v posledních měsících prakticky žádný „doping“ nepodává, přesto je koruna silná, a ještě navíc dále sílící. ČNB pouze deklaruje, že je připravena „doping“ v případě potřeby podat, a to v tuto chvíli k zajištění silné koruny stačí. Koruna totiž sílí do značné míry přirozeně, díky zatím zvládané energetické krizi EU a konečně i díky tomu, že letošní intervenování pomáhá vracet do normálu její rozvahu.
To, že se ČNB zbavuje svých rezerv ve stovkách miliard korun, aby tak snížila ceny dováženého zboží, včetně plynu či ropy a ropných produktů typu pohonných hmot, se na první pohled může jevit jako záležitost, jež českou ekonomiku jednoznačně poškozuje. Tak snadné to ale není. Snižování objemu devizových rezerv je do jisté míry žádoucí. Příliš objemné devizové rezervy, tedy příliš objemná rozvaha, totiž trvaleji oslabují příslušnou měnu, v tomto případě tedy korunu. To proto, že v případě ČNB byly z velké části nahromaděny za nově vytvářené stovky, ba tisíce miliard korun, zejména v době intervence ČNB za slabší korunu v letech 2013 až 2017. To, že nyní ČNB své devizy rozprodává, a stahuje tedy tehdy nově vytvořené koruny z ekonomiky, je tak vlastně návratem k normálu, k situaci před rokem 2013, a cestou k dlouhodobě výraznějšímu posilování koruny.
Vzhledem k tomu, že třeba odbory si jako podmínku pro souhlas s přijetím eura kladou to, aby koruna vykazovala citelně silnější kursovou úroveň vůči euru, lze rozprodej devizových rezerv vidět jako krok, který Česko v dlouhodobém pohledu přibližuje přijetí eura více než politika zvyšování úrokových sazeb (které by navíc opět zatraktivnilo korunu v porovnání třeba s eurem, z titulu vyššího úročení). Příznivci přijetí eura v ČR by tak proto měli současné politice ČNB tleskat i z hlediska svého subjektivní cíle rychlého vstupu do eurozóny.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
