Ratingové agentury výrazně přispěly ke krizi. Zejména v USA vstupují zástupy investorů do soudních sporů s agenturami typu Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch. A ty se brání.
Nyní se agentury pokoušejí skrýt za První dodatek Ústavy USA, jenž kromě jiného zaručuje svobodu slova. Agentury tvrdí, že jejich klíčová činnost tedy hodnocení cenných papírů a dalších aktiv , je vlastně jen celkem nevinným projevováním názoru. „To, co ratingové agentury označují jen za svůj názor, je velmi odlišné od toho, co garantuje První dodatek,“ kontruje Richard Blumenthal, generální prokurátor státu Connecticut, v listě Wall Street Journal. „Jde mnohem spíše o klamavou rek lamu, která záměrně uvádí jinou cenu.“ McGraw Hill, mateřská společnost agentur y Standard & Poor’s, trvá na svém: Blument ha lov y výroky jsou prý v rozporu s Prvním dodatkem a mohou „vážně poškodit nezávislost analytiků“. Ratingové agentury jsou tváří v tvář tomu, co způsobily, značně sebevědomé. „Neměly tyto agentury už dávno odejít z byznysu poté co po léta prohlašovaly, že riziko spojené se zadlužením bank a velkých společností není ničím, z čeho bychom si měli dělat hlavu?“ tázal se nedávno Paul De Grauwe, profesor ekonom ie z Katolické univerzity v Lovani, na stránkách listu Financial Times. Volání po svobodě projevu a nezávislosti analytiků tak především připomíná nejapný vtip. Zevrubné studie úspěšnosti analytiků zřetelně ukazují, že valná většina z nich není ani tak nezávislými experty, jako spíše marketingovými pracovníky, kteří učenými větami hájí zájmy svého zaměstnavatele. Například v nové studii The Economics of Structured Finance, která nedávno vyšla pod hlavičkou Harvard Business School, je coby výsledek vyšetřování Americké komise pro burzy a cenné papíry citována e-mailová korespondence analytiků jedné z klíčových ratingových agentur. V e-mailu z 15. prosince 2006 píše třeba podřízený analytik svému šéfovi z oddělení, že „ratingové agentury pokračují ve vytváření monstra trhu s CDO“ (kolateralizovaná dluhová obligace, CDO, je druhem strukturovaného cenného papíru, které zažily boom v době před krizí a vlastně ji způsobily, pozn. red.). „Doufejme, že budeme dostatečně bohatí a zajištění, až celý tenhle domeček z karet spadne.“ Uvedená citace dokazuje, že analytici ratingových agentur věděli, že mnohé z toho, co oficiálně zveřejňují, není pravda. Přesto mlčeli. To má ale skutečně blíže ke klamavé reklamě než ke svobodě slova. Doporučení analytiků jsou totiž investory brána jako expertní a nezávislé soudy, jimiž se řídí při rozhodování, jak naložit s nemalými sumami peněz. „Celá situace mi připomíná dění po splasknutí internetové bubliny,“ říká Lita Epsteinová, popularizátorka finančních trhů, autorka knihy Reading Financial Reports for Dummies (Jak rozumět finančním výkazům pro začátečníky). „Analytici, kteří dostávali prémie, když jejich investiční banka vyhrála kontrakt na poradenstv í při úpisu akcií, nadsadili hodnocení u řady internetových firem, které později zbankrotovaly.“ Také tehdy, vzpomíná Epsteinová, si analytici navzájem posílali e-maily, v nichž zjevovali pravdu že se upisují bezcenné, prázdné skořápky. Více než sto let fungovaly ratingové agentury celkem spolehlivě. Vybudovaly si reputaci, neboť hodnotily skutečně nezávisle. Jejich selhání z uplynulých let jsou dána zvýšenou komplexitou trhů a boomem strukturovaných finančních produktů. „Tyto produkty vyžadují, aby se ratingová agentura stala součástí upisovacího týmu,“ píší ekonomové Joseph Mason a Joshua Rosner ve studii z roku 2007. Mají tedy zájem na prodeji i problémových cenných papírů.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
