Zahradní technika či superluxusní vozy. A mnoho dalších věcí. Po tom všem se mohou lidé s odezníváním pandemie doslova „utlouct“. Lidé v ČR i v zahraničí totiž mají peníze. Během pandemie odkládali svoji spotřebu, přičemž centrální banky a vlády podpořily ekonomiku nevídanou injekcí miliard nových peněz.
Tak rozdílné věcí, jako jsou zahradní traktory a vozy lamborghini, si tak lidé pořizují vlastně i za peníze svých dětí a vnuků. Ti budou prostřednictvím citelné inflace nebo skrze záporné úroky na vkladech nyní vznikající obří dluhy v budoucnu splácet.
V Česku lidé během pandemie spořili více než čtyřikrát rychleji než v průměru ve zhruba dvaceti letech před ní. Prodejci zahradní techniky nyní sledují, že část těchto úspor míří právě i nákup sekaček nebo traktůrků. Kvůli zrychlující inflaci se lidé obávají, že tato zařízení dále zdraží, takže využívají ještě stále poměrně přijatelných cen – a svých nahromaděných úspor –, aby nakoupili. Například prodeje zahradních traktorů tak meziročně stoupají o 75 procent. V případě sekaček jde i přes jejich mírné zdražení o meziroční růst o takřka 40 procent.
K vysokému zájmu o zahradní techniku přispívá také pandemický boom nákupů chat a chalup, ale také deštivější počasí letošního jara, které přálo růstu trav.
Nebývalý růst zájmu ale hlásí nejen segment praktických pomocníků na čtyřech kolech, jako jsou zahradní traktory, ale také segment nejvyššího luxusu na čtyřech kolech. Automobilka Lamborghini včera uvedla, že celosvětově vyprodala skoro již všechny zásoby svých luxusních sporťáků určené pro letošní rok. Má prodáno tolik vozů, jako by měl být už říjen.
Důvod je podobný jako u zahradních traktorů v ČR. Lidé mají nastřádané peníze, střední třída i bohatí. A po skoro půldruhém roce pandemie jsou natěšení je utratit. Zároveň se bojí, že na bankovním účtu o ně přijdou kvůli inflaci.
Potvrzuje se tak, že současná krize je „krizí typu písmene K“. Části lidí, „horní ručičce písmene K“, se vede velmi dobře. Žijí mnohdy ze záchranných peněz pumpovaných vládami a z toho, že jim centrální banky nafukováním cen nemovitostí nebo akcií bezpracně navyšují majetek. To podporuje jejich ochotu utrácet, třeba i za „lamba“.
A pak jsou tu lidé představující „spodní ručičku písmene K“ – tu, co míří dolů. To jsou v Česku třeba živnostníci z oboru gastronomie, lidé svým výdělkem závislí na incomingovém turistickém ruchu, kultuře nebo kongresové turistice, ale také třeba četné matky samoživitelky nebo s nestálým zdrojem příjmu. Příjmy těchto lidí pandemie skutečně vydatně ponížila a oni jen nevěřícně kroutí hlavou, že jiná část společnosti je krizí vlastně nezasažena, případně díky ní dokonce markantně bohatne.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
