Mladí Řekové mohou slavit. Míra nezaměstnanosti lidí do 25 let klesla v Řecku dle nejnovějších, květnových údajů po dlouhé době více než sedmi let pod čtyřicet procent. Naposledy se pod touto úrovní ocitala v únoru 2011. Dnešní mladí nezaměstnaní si tehdejší dobu pamatují vesměs jako děti či nezletilí puberťáci. Ti starší z nich přitom již budou na prahu starobního důchodu, až Řecko v roce 2060 přestane splácet peníze poskytnuté v rámci jeho přes osm let trvající finanční sanace.
Největší sanaci v dějinách v rámci záchranných programů, z nichž třetí dneškem končí, zajistili mezinárodní věřitelé. Až právě do roku 2060 budou do Řecka podnikat pravidelné čtvrtletní kontrolní mise a Atény bez jejich souhlasu nemohou provést žádnou zásadnější reformu. Hospodářskopolitická suverenita Řecka tedy zůstane na dlouhá léta značně okleštěna. Ekonomický rozvrat země, který započal v roce 2009, bude tudíž jednu generaci Řeků celkem bezprostředně provázet prakticky po celý život.
Poučení z vleklé řecké krize jsou tedy závažná a bedlivě bychom je měli vést v patrnosti i my v České republice. Zvláště proto, že v poslední době zejména z úst odborů a bohužel také ministerstva práce a sociálních věcí znějí požadavky, jejichž plněním se řeckou stopou bezpochyby vydáme.
A to i po přihlédnutí k tomu, že velikost zadlužení vůči hrubému domácímu produktu je v ČR v porovnání s Řeckem zatím „jen“ přibližně pětinová. Dnešní, nejen mladí Řekové, kteří dlouhé roky nemohou najít práci a život jim uniká mezi prsty, mají prostě tu smůlu, že jejich rodiče a prarodiče od sedmdesátých let volili rozhazovačné politiky. Až příliš uvěřili pohádkám o pečených holubech a koláčích bez práce.
Na takové fantazie se dnes Čechy snaží ulovit třeba ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová nebo šéf odborů – a pravděpodobný budoucí kandidát na prezidenta republiky – Josef Středula. Snad budou Češi moudřejší než před lety Řekové a šálivým slibům odolají. Už jen kvůli našim dětem a vnukům by tato moudrost byla více než žádoucí.
Vždyť třeba podle aktuální prognózy Evropské komise vzroste produktivita práce – reálný hrubý domácí produkt přepočtený na zaměstnané osoby – v Česku letos o 2,6 procenta a v příštím roce o 2,9 procenta. Jak vzdálený je těmto číslům požadavek desetiprocentního plošného navyšování platů ve veřejné sféře, kterým se dnes Maláčová se Středulou ohánějí.
Čerstvá, hodnotící slova Klause Reglinga, šéfa Evropského stabilizačního mechanismu, dnes suverénně největšího věřitele Řecka s pohledávkou přesahující 200 miliard eur, by si Maláčová i Středula měli vylepit nad postel: „Řeckou krizi zažehl růst mezd a platů, který byl mnohem rychlejší než růst produktivity.“ My ostatní bychom na tato slova měli myslet u voleb. I za naše děti a vnoučata.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
