Přežije civilizace? Rozhodne se v příštích 20 letech

Jste stoupencem filozofie objektivismu. Objektivisté do značné míry hájí sobectví či egoistické prosazování vlastního zájmu. Co říkáte na to, že finanční krize je často označována za krizi z lakoty, hamižnosti, lačnosti, prostě právě ze sobectví?

To je směšné. Lačnost tu byla vždy a vždy tu bude. Nebo si snad myslíte, že existuje nějaký bankéř na planetě, který se nesnaží vydělat tolik peněz, kolik jen může? Pokud je mi známo, banky žádný zákon neporušily. Působily v rámci platné legislativy, nikoli mimo ni. Neklamaly a nekradly. Maximalizovaly své zisky. Jsou povinny to činit – jejich akcionáři předpokládají, že budou zisky maximalizovat. Otázkou tedy je, proč tato maximalizace zisků vedla v uplynulém desetiletí k finanční krizi.

A proč?

Ve zkratce: krize byla ze sta procent zaviněná vládou a centrální bankou, tedy státními institucemi. Vláda svými nepřístojnými regulacemi pokřivovala nemovitostní trh a vytvářela prostředí náchylné k morálnímu hazardu, zatímco centrální banka provozovala politiku levných peněz, které mířily právě do nemovitostí. Vezměte si takovou Kanadu – neexistuje tam regulace nemovitostního trhu tak jako v USA, a žádná finanční krize tam nenastala.

Yaron Brook (*1961)

Izraelský rodák, výkonný ředitel amerického Institutu Ayn Randové, získal doktorát z finančnictví na Texaské univerzitě v Austinu. Přední objektivistický ekonom je autorem mnoha odborných článků a působí rovněž jako partner poradenské firmy BH Equity Research.

⊕ Poslechněte si rozhovor s Lukášem Kovandou o Yaronu Brookovi

Vraťme se k té sobeckosti. Proč ji jakožto objektivista do značné míry hájíte?

Být správně sobecký – sobecký v objektivistickém smyslu – znamená žít racionálně. Tahle racionalita ovšem vede k přesně opačnému druhu chování, než jaké vyvolalo finanční krizi. Jedním z bankéřů, které obdivuji, je John Allison z BB&T. BB&T se nedopustila nijak závažného množství hloupých transakcí, které řadu ostatních bank dovedly ke krachu či na jeho pokraj. Allison byl totiž racionální, byl vlastně lačnější a hamižnější než ostatní v bankovní sféře. Jenže jeho hamižnost se týkala delšího období než jen zítřka. Lačně myslel na dvacet let dopředu, zatímco ti ostatní jen na zítřek. Jen na to, jak si zítra nahrabat. Proto zbankrotovali, proto je pošramocena jejich pověst. Opravdový zájem o sebe sama, opravdové sobectví, existuje pouze tehdy, je-li takový zájem dlouhodobý, s dlouhodobou perspektivou. Takový zájem pak vede k prosperitě a k odpovědnosti.

Můžete uvést příklad, na němž byste demonstroval rozdíl mezi správnou či opravdovou sobeckostí, jak říkáte, a tou špatnou?

Nedomnívám se, že existuje cosi jako špatná sobeckost. Existuje spíše správná a nesprávná sobeckost. Nesprávně sobecky se chovají lidé, kteří lžou, kradou a podvádějí. Lidé, kteří se chovají zle k ostatním, když si jdou za svým. Lidé, kteří kráčí přes mrtvoly. Třeba takový Bernie Madooff, který vytvořil obří pyramidovou hru a zpronevěřil miliardy dolarů svých klientů. Ale abych byl ještě přesnější, vlastně si ani nemyslím, že Madoff jednal sobecky, že opravdu sledoval svůj vlastní zájem. On nejednal ani tak do sebe zahleděně jako spíše sebedestruktivně. Skončil v žaláři. Octl se na dně. Jeho žena jej zavrhla, děti též. Všem totiž lhal. A lhaní je náročnou činností, která však není produktivní. Je tudíž velmi ničivé pro toho, kdo se jej dopouští. Ničí lhářův mozek. Z mého pohledu tedy lhaní, krádež či podvádění vlastně nejsou akty sobectví.

Proč přesně?

Protože nezlepšují totiž život toho, kdo se k nim propůjčuje. Vezměte si drogy. Narkomana uvedou do stavu opojení. Racionálně, (tedy správně) sobecká osoba si je ale přesto nevezme, jelikož ví, že jsou pro ni z dlouhodobé perspektivy škodlivé. Takže kdo šňupe kokain, je sobecký? Ne. Je hloupý! Kdo vezme drogu, jedná impulsivně, bezmyšlenkovitě a neracionálně. Jenže sobectví v objektivistickém smyslu, podle Ayn Randové, je úzce svázáno s rozumem, s racionalitou. Kdo jedná impulsivně, čistě na základě emocí, nejedná sobecky.

Jenže o takovém Madoffovi by ještě před deseti lety naprostá většina lidí řekla, že je úspěšným byznysmenem. Jeho podvody tehdy ještě nebyly odhaleny a on byl váženým manažerem významného fondu. Zdálo se, že jedná racionálně sobecky, jak byste řekl, nikoli sebedestruktivně.

Ale před těmi deseti lety musel být nešťastný. Už tehdy musel být v mizérii. Vždyť tehdy všem lhal. Vžijte se do jeho tehdejšího života – představte si, že lžete každému na potkání. Myslíte si, že pak můžete být šťastný? Myslíte si, že Madoff mohl být šťastný?

Nevím, asi ne.

Jsem přesvědčen, že Madoff byl nešťastný. Protože lidský život bytostně vychází z rozumu, z faktů, z jejich dávání do souvislostí, z práce s nimi. Jakmile se dopustíme manipulace s fakty, jakmile začneme lhát, poškozujeme sami sebe. Ničíme sami sebe. Takže Madoff trpěl. Trpěl ještě předtím, než byl odhalen, dopaden a odsouzen. Pravda, mnoho podobných nikdy dopadeno není, jenže více a více lží z nikoho nikdy neučiní šťastnou lidskou bytost.

…velmi bohatou lidskou bytost však občas ano.

Ale pro mě coby objektivistu je měřítkem pocit štěstí, pocit životní spokojenosti, nikoli peníze. Marxisté, ti třeba mohou vyzdvihovat peníze, jelikož jsou materialisty. Jenže objektivisté materialisty nejsou. My věříme ve spokojenost, ve štěstí, jehož jsou peníze pouze jednou ze složek.

Jaké jsou ty další složky?

Například osobní integrita, upřímnost k sobě samému, upřímnost a pravdivost vzhledem k realitě, upřímná a počestná péče o rodinu. Tohle jsou ty aspekty, které vedou k pocitu spokojenosti a štěstí, nikoli lhaní a podvádění.

Ale zdá se, že takoví politici – nejen v USA, ale i v ČR – lžou každým dnem. Musí lhát, jinak by politiky ani nebyli.

Ano. A taky se na ně podívejte. Podívejte se jim do očí! Jsou to patetičtí lidé, co se přitom utápí v duševní mizérii. Jsem bytostně přesvědčen, že Bill Clinton není šťastným člověkem. Ani Obama ne. A mnoho dalších politiků také ne. Protože lhaní plodí nespokojenost. A jedna lež plodí lži další. Stěží lze zalhat jen jednou. Podívejte se důkladně na politiky. Spatříte duševní mrzáky.

Opravdu?

Vidíte-li člověka, jenž je spokojen sám se sebou, zdravě si důvěřuje, zdravě sám sebe doceňuje a netrpí mindráky, řeknete si, že chcete být jako on či ona. Ale kolikrát si tohle řeknete o některém z politiků. Nikdo neřekne: já chci být jako tenhle a tenhle politik! Protože všichni dobře víme, že ten druh lží, k nimž se oni musí uchylovat, všechny ty jejich nepravosti, podvody a smyšlenky, je čímsi, co ani trochu nesouzní s dobrým lidským chováním. Ale opět: politici nejednají sobecky, nezlepšují svůj vlastní život, své niterní pocity. Naopak, jednají sebedestruktivně. Ničí sami sebe.

Na mysl se vkrádá příběh Alana Greenspana, žáka Randové, a bývalého šéfa centrální banky USA. V první polovině svého života inklinoval k objektivismu, a byl tedy patrně smýšlením velmi podobný vám. Ve druhé polovině života se ale zařadil spíše k těm politikům, které zmiňujete, co lžou na potkání. Jestliže tedy Greenspan znal principy objektivismu, které uvádíte, proč následně zamířil „na druhou stranu barikády“?

Protože lidé mají svobodnou vůli a mohou se změnit. Začtete-li se do Greenspanovy autobiografie, dojde vám, jak moc se nechával okouzlit světem filmových hvězd, médií, velkých jmen politické scény. Lord Acton řekl, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně  – a myslím, že právě Greenspana moc zkorumpovala. Ale ne pouze moc sama o sobě, ale rovněž ten druh lidí, kteří jej začali obklopovat a s nimiž se začal bratříčkovat. Navzdory tomu, že v jistém úseku svého života holdoval objektivismu – otázkou je, do jaké míry té filozofii opravdu porozuměl -, byl nakonec sveden temnými silami.

Domníváte se, že byl v první půli svého života šťastnější?

Ano, myslím si to.

Objektivismus vychází přísně z rozumu, z racionálna. Přisuzujete v životě moderního člověka vůbec nějakou roli náboženství?

Náboženství pochopitelně roli stále hraje. Nemyslím si však, že by tomu tak mělo být. To, že roli má, považuji ze zcela iracionální záležitost – a zvláště ve 21. století. Mám za iracionální už vůbec to, že někdo je věřící. Objektivismus je filozofií, jež vychází z rozumu. A náboženství vždy vychází z víry. A víra je protikladem rozumu. Nelze naráz provést akt víry a zároveň konat rozumově. Víra konec konců rozum popírá.

Souhlasíte s Karlem Marxem, že náboženství je opium lidstva?

Vůbec mi není po chuti se s Marxem na čemkoli shodnout, ale vskutku si myslím, že náboženství je pro mnohé drogou. Domnívám se, že abychom získali udržitelnou úroveň svobody, náboženství musí být osudově zpochybněno. Není totiž vůbec náhodné, že ideje svobody v úspěšných liberálních společnostech přišly ruku v ruce s osvícenstvím. V době osvícenství se poprvé objevili lidé, kteří vážným způsobem zpochybňovali náboženství.

Jenže ještě dnes holduje mysticismu nemálo lidí, mnoho lidí je věřících…

Má to hodně co do činění s psychologickými aspekty. Někteří si například myslí, že bez víry nemohou vést morální život. Jiní jsou zase sžíráni rozličnými strachy. Pro ty je pak pohodlné věřit, a strachů se tak zbavit. Náboženství je ale jen primitivní filozofie. A jestliže jedinou alternativou k náboženství je nihilistické levičáctví, pak vůbec nejsem překvapen, že stále tolik lidí věří.

A jaká je vaše alternativa?

Objektivismus je sekulární filozofie, založená na hodnotách, na morálce… na absolutistickém morálním kódu. Přeje kapitalismu, individualismu, hájí svobodu.

Myslíte, že za sto či dvě stě let bude objektivismus převažujícím přístupem k životu?

Ano, v takovém časovém horizontu ano. Pokud civilizace do té doby neskončí, domnívám se, že se objektivismus stane dominující sekulární filozofií na světě.

A přežije civilizace?

To se rozhodne v příštích dvaceti letech.

Co bude rozhodující?

Když nevyřešíme současný ekonomický svrab, obávám se, že skončíme v nějaké formě totality.

Jaké formě?

Nevím, jakou bude mít konkrétně podobu. V příštích dvaceti letech existuje v Evropě a USA značný potenciál pro zásadní ekonomickou katastrofu, plynoucí z neudržitelného zadlužení. Může stihnout nejen USA, ale třeba i takové Německo. A padne-li Německo, je konec s celou západní Evropou. A zásadní ekonomické katastrofy nebývají následovány obdobím liberalizace, ale naopak totality.

Vyšlo 15. 10. 2012 v Týdnu č. 42.