Svět směřuje k fašismu

Za několik let vám bude sto. Jak vidíte dnešní svět? Ten svět, jejž už desítky let toužíte radikálně proměnit.

Mohu-li použít sprosté slovo, pak dnešní svět stojí za hovno. Ale tak tomu bylo i v historii. George Washington, první americký prezident, měl po ruce tři stovky otroků. Dnes by s ním vyběhli. Jiný prezident, Harry Truman, byl zase zkrachovalým obchodníkem s galanterií. Tito lidé byli vskutku hloupí. Všichni politici – dnes jako kdysi – jsou hlupáci. Žádný z prezidentů v historii nepřispěl ničím pozitivním. Ničím! V mém systému budoucnosti nemají politici žádné místo.

Toužíte vytvořit svět bez politiků, bez peněz. Tak radikální změny si ovšem asi žádají razantní změnu lidí samých. Lze ji dosáhnout?

Lidi lze změnit. Kdysi jsem si to otestoval. Přihlásil jsem se do buňky Ku-klux-klanu v Miami. To byli ti, co lynčovali černochy, vlastně negry, abych užíval jejich mluvy. Za půldruhého měsíce jsem tu buňku zevnitř rozložil. Existovala i jiná organizace zvaná White Citizen Council. Ti zase nesnášeli cizince. Všechny cizince. Taktéž jsem k nim vstoupil. A rozložil je během jediného měsíce.

Jacque Fresco (*1916)

Všestranný badatel-samouk, filozof, designér, umělec a futurolog, autor myšlenky ekonomiky založené na přírodních zdrojích, jejž někteří mají za novodobého Leonarda da Vinciho a jiní zase za snílka, utopistu a šarlatána. Ve 30. letech si nakrátko začal s mladými komunisty. Na sklonku téže dekády však už cestoval po ostrovech jižního Pacifiku, kde dobře poznal život domorodců, přičemž se jeho láska k (sub)tropům nakonec ukázala výrazně trvalejší než krátkodechá koketerie s rudými idejemi. Vlastně trvá dodnes: Fresco setrvává na Floridě, kde společně s Roxanne Meadowsovou řídí Venus Project. Hledal-li by se americký Jára Cimrman, Fresco, otec dvou již zemřelých dětí, by byl žhavým kandidátem: ve 40. letech vyvinul pro hollywoodské studio Paramount technologii, která umožňovala sledování trojrozměrných snímků i bez 3D brýlí; v 70. letech zase několikrát coby host vystupoval v diskusním pořadu miamské lokální televizní stanice WTVJ, kde jej zpovídal tehdy ještě nepříliš známý Larry King, jenž si tak i díky rozmluvám s ním „udělal jméno“; v uplynulých letech Fresco účinkoval ve snímcích ze série Zeitgeist, které jsou na internetu doslova kultem zvláště mezi konspiračními teoretiky.

⊕ Poslechněte si rozhovor s Lukášem Kovandou o Jacque Frescovi.

Jak?

Pokud jde o Ku-klux-klan, nejprve ze všeho jsem se spřátelil s vůdcem té buňky. Lou se jmenoval…

Počkejte, jak jste se s ním spřátelil?

Členové klanu se příliš nevyznali v tehdejších technologiích. Samozřejmě kromě zbraní a automobilů. Lou vlastnil jednu z prodejen s takzvanými válečnými přebytky. V té prodával zařízení, které se během druhé světové války neupotřebilo. Když mě viděl, že si tam kupuju spoustu vědeckého náčiní, optických zařízení, čoček a tak podobně, kroutil hlavou, co s tím hodlám dělat. Odvětil jsem, že mám laboratoř, v níž to vše využiju. Pak jsem mu ji i ukázal. Udělala na něj dojem – uviděl věci, které předtím jaktěživ nespatřil. Vidím, že jsi chytrý, řekl mi a požádal mě, abych i ostatním členům klanu popsal, na čem všem pracuju. Při shromáždění klanu pak ostatním doslova rozkázal, ať mi dobře naslouchají, že mám spoustu dobrých myšlenek.

Aha. A toho jste pak využil k rozložení té buňky zevnitř?

Ano. Například tak, že jsem přehrál členům klanu nahrávku jistého muže narozeného v Anglii, jenž promlouval velice učeně – s oxfordským akcentem. Zeptal jsem se poté, co si o něm myslí. Vzbudil v nich evidentně respekt. Až za nějakou chvíli ovšem vyšlo najevo, že ten muž je černé pleti. Divili se, chytali za hlavu, jak to, že ten černoch hovoří jako Angličan. To proto, že vyrostl v Anglii, odvětil jsem. Kdyby byl vychován v Německu, bude mluvit jako Němec, a kdyby ve Švédsku, zase jako Švéd. Takto a podobně jsem postupně nabourával jejich přesvědčení.

Výchova je tedy podle vás alfou a omegou?

Myslíme, že máme svobodnou vůli. Domníváme se, že v životě činíme volby a rozhodujeme se zcela nezávisle. Není tomu tak. Všechna naše rozhodnutí jsou činěna v kontextu toho, jak jsme byli vychováni, v čem jsme vyrostli. Jestliže jste vyrostl v Itálii, mluvíte jako Ital, jste Ital. Pokud jste vyrostl ve Francii, jste Francouz, a to se vším všudy: znáte francouzské filmy, tamní města a vsi, pokrmy.

To je zřejmé. Všichni jsme ovlivněni prostředním, v němž jsme vyrůstali, v němž žijeme. Ostatně ani vy nejste imunní vůči těmto vlivům.

Ano. Můj děda mi například vštěpoval, abych byl šetrný k přírodě, neznečišťoval řeky, netrpěl předsudky vůči komukoli, z jakékoli země, a dělal to nejlepší, co mohu, pro všechny lidi světa – bez rozdílu. Takový postoj sdílím, líbí se mi. Nesnáším ten vypjatý patriotismus – s vlajkou USA na klopě okázale vzývat Spojené státy. To je brainwashing! A učebnice amerického dějepisu – to je zase čirá propaganda.

Ale dějepisné knihy kteréhokoli národa, nejen USA, jsou vždy svého druhu propagandou.

Souhlasím. To jsem vždy říkal.

Co si myslíte o současné ekonomické krizi? Započala v USA.

Je to krach. Krachuje celý svět. Směřujeme k fašismu.

Vidíte tento stav jako potvrzení vašich dřívějších myšlenek, že současný vývoj světa není udržitelný?

Ano. Nyní nadešel ten správný čas prohlásit veškeré přírodní zdroje planety za společné dědictví nás všech. Lidé ať již více nejsou sociálně stratifikováni! A řeknu vám jedno: i ti nejbohatší lidé současnosti se budou mít lépe v mém systému ekonomiky založené na přírodních zdrojích. Lidé se obecně budou mít lépe než ti nejbohatší v současnosti.

Jak takový systém ustavit, jak k němu dospět?

Nejprve ze všeho je třeba lidem vštípit nový způsob myšlení. Jinak dospějeme k tomu fašismu. Lidé by měli mít v budoucnu přístup k novým vynálezům, novým technologickým postupům, jak budou chtít, bez omezení. Všichni se na nich budou moci podílet. Vše bude patřit všem.

Vyrůstal jsem v socialistické zemi, kde se podobná hesla objevovala na továrních budovách, na praporech. Také si ale pamatuji, jak ty nápisy rezavěly a byly odstraňovány poté, co si lidé v revolučních dnech raději zvolili tržní systém, kapitalismus.

Ale Karel Marx nevěděl, jak to vše udělat! Když o tom Marx nebo Lenin řečnili, ještě vůbec netušili, jak takového cíle dosáhnout. Nevěděli, jak změnit lidi – jejich myšlení. Já jsem se však svého času dal ke Ku-klux-klanu, nejodpornější organizaci v zemi, a změnil jeho členy, rozložil ten jejich spolek!

Ale když kritizujete současnou společnost

Ne, to nedělám.

No, počkejte, požadujete lepší systém, tudíž s tím stávajícím zjevně nemůžete být spokojený. Jenže třeba naděje na dožití při narození je v současnosti tak vysoká jako nikdy v dějinách. To je nezpochybnitelný úspěch stávajícího systému.

To je pravda. Žijeme déle, žijeme zdravěji. Ale přece u toho neskončíme, musíme se dále rozvíjet! Neskončíme přece ani na současném stupni technologického rozvoje.

Takže souhlasíte, že stávající společenský řád, společenský systém je lepší než ten, řekněme, z doby před dvěma sty lety?

Je mnohem lepší. Vývoj však nekončí tím, že máme hojnost zboží a služeb, jež můžeme produkovat po celém světě. Víte, s jakou filozofií dnes inženýři navrhují různá zařízení a přístroje? Označuje se to jako plánované zastarávání. Navrhují je tak, aby se v nepříliš vzdálené době porouchaly, rozbily, a zákazník byl opět nucen koupit si jinou, novější verzi daného výrobku. K čemu je pak všechno to vědecké vzdělávání, když se výrobky záměrně navrhují tak, aby vypověděly službu? Všechno to zkrátka musí vycházet vstříc stávajícímu systému, jenž je založen na penězích, na jejich neustálém otáčení, utrácení spotřebiteli. Tenhle systém je třeba změnit.

Ale lidé jsou penězi niterně motivováni. Firmy usilují o vyšší zisky a tak dále. Jak to chcete změnit, a přitom zachovat motivace lidí? Socialismus ztroskotal i proto, že lidé nebyli dostatečně motivováni – vždyť všechno stejně mělo být všech, tak proč se snažit…

Mnozí vskutku žijí tak, že jejich klíčovou starostí je mít slušný plat, aby mohli koupit auto i své manželce, aby si třeba pořídili chalupu na venkově, aby mohli dát děti na dobrou školu. Lidé tak nepracují pro práci samu, pro potěšení z ní, ale proto, aby získali přístup k novým autům, domům, lodím, letadlům. Není divu, že je práce netěší, když často musí vykonávat rutinní činnosti – třeba stále dokola opravovat tytéž vozy, jsou-li automechaniky, nebo stále dokola prodávat tytéž rtěnky, jsou-li prodavačkami v kosmetickém oddělení. Rád bych, aby se lidé mohli vrátit do škol a studovat opravdu to, co studovat chtějí. A ne proto, že jim rodiče či příbuzní řeknou, že když se dají na to a to – třeba na zubařinu nebo právničinu -, budou mít hodně peněz. V mém systému budoucnosti nebudou nejen žádní politici, ale ani žádní právníci, žádní investiční makléři, žádní byznysmeni, žádná reklama, žádné elitářství. Jenom lidé, jimž se bude dobře žít s nejlepší lékařskou péčí od narození do smrti.

Ano, říkáte, že váš systém nebude spravován lidmi, klasickou vládou, nýbrž počítači. Ale kdo ty počítače vyrobí? Kdo je naprogramuje? Co jejich výrobce bude motivovat, když ne peníze?

Gándhí také nebyl motivován penězi, ale svojí účastí s bližními, starostí a péčí o ně. Martin Luther King také. Nikdo nedal na Gándhího kampaň ani sto tisíc dolarů. On udělal to, co udělal, protože tomu věřil. Martina Luthera Kinga nikdo nesponzoroval miliony dolarů. Věřil svému přesvědčení. To je ten druh lidí, které chceme, které potřebujeme.

Tomu rozumím. Obávám se však, že většina lidí není motivována tak vznešenými cíli, leč těmi poněkud přízemními – i když to zjevně není třeba váš nebo Gándhího případ.

Proč se lékaři za starých časů dávali na medicínu? Protože chtěli pomoci bližním, uzdravovat je. Dnes je to jen byznys. Prohlídka u doktora se mnohdy odehrává stylem „patnáct minut a pak další“. A tak je to se vším. Chybí etika. Vše se dělá jen pro zisk.

Vy však kritizujete i náboženství. Mám přitom za to, že náboženství motivuje lidi k etickému jednání. Odborné studie například dokládají, že země s vyšší mírou zbožnosti obyvatelstva bývají i méně zasaženy korupcí.

Náboženství lidi umravňuje jen proto, že v nich vyvolává strach. Myslíte, že každý, kdo není věřící, krade?

Ne.

Takže není zapotřebí nutně náboženství, aby lidé jednali morálně. Je třeba vědět, jak lidi přimět k morálnímu konání i bez náboženství.

A jak to tedy provést?

My nic lidem nařizovat ani přikazovat nechceme. Nechceme psát zákony a v nich lidem nařizovat, že nesmí krást. Nechceme stavět věznice, abychom je do nich zavřeli, když kradou, a někdo další na těch věznicích profitoval. To už přece je ohromnou korupcí samo o sobě. Když učiníte věci dostupnými, lidé nebudou krást. A tenhle princip funguje obecněji.

Jste si tím jist?

Zabývám se tím už 75 let. Když mi bylo jedenadvacet, chtěl jsem zvědět, jací by lidé byli, pokud by nevyrůstali v naší společnosti. Vypravil jsem se na ostrovy jižního Pacifiku a setkal se s tamními domorodci. Kdysi tam všichni chodili nazí – jak muži, tak ženy. Byli na to zvyklí. Muži nezírali na ženské tělo, pouze ženě do očí. Žádní voyeuři. Voyeuři jsou totiž jen tam, kde lidé chodí zahalení. Nebyli tam ani žádní fetišisté. Muži se trapně nedělili na „horňáky“ a „dolňáky“ a kdovíkoho ještě podle toho, k jaké části ženského těla s lascivním fetišem v očích vzhlížejí. Nebyli tam fetišisté, protože nikdo nikdy nechodil zahalený. Jenže pak přišli misionáři. Založili církev. A začali dívky zahalovat.

Co na to ty dívky?

Velmi se divily, proč tak misionáři činí. Neměly to rády. V tričku, které dostaly, si vyřízly dvě díry. Misionáři jen horko těžko udržovali své zraky na bibli.

A bylo tam vskutku všechno všech?

Přivezl jsem si s sebou fazole. Záhy poté, co jsem se ubytoval v jedné chatce, načapal jsem domorodce, jak se mi hrabou v kufru, s těmi fazolemi v rukou. „Co to děláte?“ divil jsem se roztrpčeně. „Máte jich příliš mnoho,“ odvětili. Pochopil jsem to až za tři dny. Tehdy jsem spatřil místní rybáře se sítí plnou ryb. Rozdávali z úlovku každému, kdo stál opodál. Nebylo to přitom tak, že by za rybu chtěli peníze – prostě mu ji dali. Žádný dluh nevznikl. Žádné peníze, žádný dluh – to je ekonomika založená na přírodních zdrojích. K té musíme dospět!

Rozhovor vyšel 30. 1. 2012 v Týdnu č. 5/2012.