Jaderné odpady jsou jako některé škeble. Ukrývají perlu v podobě rhodia, nejdražšího kovu, na nějž lze na naší planetě natrefit: unce zlata je více než desetkrát levnější než totéž množství rhodia.
Úspěšní pěvci si čas od času rádi přijdou pro nějakou tu zlatou, či dokonce platinovou desku – za překročení jistého počtu prodaných nosičů. Ale co vymyslet pro takového Paula McCartneyho? Rhodiovou desku. Tak se stalo roku 1979, kdy se Guinnessova kniha rekordů rozhodla ocenit bývalého člena Beatles něčím opravdu výjimečným – coby nejlepšího a nejprodávanějšího skladatele a zpěváka všech dob.
Zlato zaostává
Snad ji Paulovi tehdy záviděl i obdobně úspěšný John. Rhodium je totiž neuvěřitelně vzácný kov. Co se týče ceny, daleko za ním zaostává nejen zlato, ale i platina. O titul nejdražšího kovu světa se stříbřitě bílé, vysoce reflektivní rhodium přetahuje s rheniem, které však za kratší konec tahá přece jenom častěji. Zatímco troyská unce zlata se aktuálně prodává za 943 dolarů, stejné množství rhodia je k dostání za více než 9500 dolarů. Rhodium je totiž mimořádně chemicky odolné: má vyšší bod tání – 1964 stupňů Celsia – a nižší hustotu než platina. Paul se tedy nemusí obávat, že o svoji desku jen tak přijde; aby k tomu došlo a začala se rozpouštět, musela by mu nadlouho spadnout do nádoby s lučavkou královskou nebo by ji musel nešťastnou náhodou vystavit vysokému tlaku v koncentrované kyselině chlorovodíkové – a to ještě za přítomnosti chloristanu sodného. Odolnost předurčuje rhodium, zpravidla ve slitině s platinou, k užití při výrobě termočlánků a teplotně odolných součástí průmyslových zařízení nebo třeba výfukových katalyzátorů. S platinou a rutheniem patří do takzvané triády lehkých platinových kovů. Zvyšuje též odolnost vůči korozi u kovů, jako je právě platina nebo palladium. Používá se ve šperkařství – činí bílé zlato ještě více běloskvoucím. Taková povrchová úprava pokovením se označuje jako rhodiování.
Uralské písky
Při závratných cenách tažného kovu by bylo příjemné na něj v přírodě narazit (i když pozor, typické sloučeniny rhodia jsou vysoce toxické, karcinogenní a při styku s kůží zanechávají skvrny). Pravděpodobnost této náhody lze vyčíslit jen zanedbatelně výše než tu, že ještě kdy uslyšíme hrát naživo Beatles v původní sestavě. Rhodium se skrývá v říčních píscích toků v pohoří Ural, ale zejména v Jižní Africe. Tato země odpovídá za více než osmdesát procent světové nabídky kovu, jehož se každoročně dodá zhruba jen 25 tun. Ve vesmíru se pak rhodium vyskytuje na Slunci a v meteoritech obsahujících uhlík. Není však snadné ho vypreparovat, poněvadž se vyskytuje v rudách ve společnosti jiných kovů typu palladia, platiny, zlata či stříbra. V těžební oblasti Sadbury v kanadském Ontariu se ve velmi malých množstvích nalézá též v niklových rudách. Značná zpracovaná množství těchto rud umožňují nakonec docela nákladově přijatelné „ždímání“ rhodia. Chemicky poprvé prvek s atomovým číslem 45 vypreparoval roku 1803 britský chemik William Hyde Wollaston. Stalo se tak krátce nato, co objevil i palladium. K objevu posloužila hrubá platinová ruda, již pravděpodobně získal z Jižní Ameriky a s níž provedl mezi jiným přesně to, čeho by se měl vyvarovat McCartney v případě desky – louhoval ji v lučavce královské. Jelikož prvek tvoří růžové sloučeniny, nazval jej po růžích – romantické květiny mají Řekové za „rhodon“.
Neuniklo horečce
Ani rhodiu se nevyhýbá komoditní horečka globálních trhů (a oslabování dolaru). Před rokem se troyská unce s jednoletým datem dodání prodávala za cenu lehce přes 5800 dolarů, dnes čile stoupá k dvojnásobku. Typicky ale historická cena kolísala kolem jednoho tisíce dolarů za unci. Zajímavé je, že prvek lze extrahovat i z použitého jaderného paliva. Jeden kilogram štěpného produktu uranu 235 obsahuje obvykle 13,3 gramu rhodia 103. Použité palivo obvykle obsahuje tři procenta štěpného produktu, tudíž v jedné tuně paliva jsou skryty čtyři stovky gramů rhodia. Rentgenové paprsky, naštěstí mnohem méně radioaktivní než jaderný opad, jež rhodiové anody produkují, jsou značně efektivní, neboť umožnují získat poměrně velmi kvalitní snímky při nízkém vystavení záření. To kovu dává další, relativně novou možnost použití v mamografech.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
