Ceny, za které svým odběratelům zemědělci prodávají produkci, jak rostlinnou, tak živočišnou, klesaly letos v říjnu meziročně o takřka deset procent. Agrární produkce rostlinné výroby zlevňovala v průměru přesně o desetinu oproti loňskému říjnu, v živočišné výrobě to bylo o 9,4 procenta.
Potravináři pak zlevňovali rovněž, i když méně výrazně. Potravinářské výrobky, včetně souvisejících služeb a prací, zlevňovaly v říjnu meziročně o necelá dvě procenta. Nebýt třináctiprocentního meziročního zdražení zpracovaného ovoce a zeleniny, byl by pokles cen potravin ještě citelnější. Ceny ovoce a zeleniny jsou tradičně velmi kolísavé.
Výše citované pohyby se týkají cen, za něž zemědělci a potravináři dodávají svoji produkci do obchodní sítě. Jenže potraviny v obchodech v říjnu meziročně stále zdražovaly, a to o bezmála čtyři procenta. Všechna tato data vycházejí z údajů Českého statistického úřadu.
Je patrné, že na straně obchodníků tedy stále existuje prostor ke zlevnění. V uplynulých měsících totiž své ceny snižovali pomaleji, než tak činili zemědělci a potravináři, případně na rozdíl od zemědělců a potravinářů dosud nebyli svolní přistoupit ke zlevnění a nadále meziročně zdražují, přestože k tomu vlastně nemají objektivní důvod. Zatímco totiž, jak už jsme si řekli, potravináři, a zejména zemědělci už své dodávky do obchodů v říjnu meziročně zlevňovali, obchodníci je nadále zdražovali. Přitom dražším energiím či vyšším cenám vstupů a vyšším nákladům na pracovní sílu a různé služby čelí celá ekonomika: tedy jak zemědělci, tak potravináři, tak obchodníci.
Trh obchodníků a je však více koncentrovaný než trh potravinářů, a hlavně než trh zemědělců, pročež jsou na trhu potravinářů ceny nejvíce strnulé a nejméně pružně tak reagují na aktuální změny skutečné nabídky a poptávky. To obchodníkům vytváří relativně největší prostor ke svévolnému navyšování si vlastních marží, alespoň tedy na přechodnou dobu, a současně k „čarování“ se svými maržemi, resp. cenami, které zákazník platí v obchodě.
Proto nyní obchodní řetězec Lidl může slíbit – a otázka, zda se tak vskutku stane, má smysl –, že v příštím roce do řady vybraných koncových cen nejen promítne snížení DPH na potraviny o tři procentní body, ale sníží dané koncové ceny ještě nad rámec tohoto snížení daně. Obchodníci, a řetězce zejména, totiž evidentně mají právě vytvořený „polštář“ z minulých měsíců, ba let, hlavně z loňska, který mohou v případě potřeby „vyfukovat“, i když přitom stále zůstávají komfortně v pásmu zisku.
Pokud tedy je ten či onen řetězec nyní schopen zlevnit nad rámec snížení DPH, vlastně tím potvrzuje, že stěžejním důvodem relativně drahých potravin jsou nafouknuté marže obchodníků, kterými si onen „polštář“ vytvořili a s nimiž mohou nyní celkem libovolně „čarovat“ a měnit je dle svých momentálních potřeb. Po setrvalém mnohaměsíčním tlaku a veřejnosti a médií mu nyní některé z řetězců, zdá se, už dále nejsou s to vzdorovat – anebo z marketingového důvodu vlastně ani nechtějí.
Ceny potravin v Česku v posledních letech rostou pomaleji než v ostatních zemích Visegrádské skupiny. Letos v říjnu byly ceny v obchodech v Česku o 49,6... více
Novoroční projev premiéra Petra Fialy se v oblasti ekonomických témat nesl v poměrně realistickém duchu, byť pozornému uchu neunikly určité rozpory a... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
