Nejziskovější banka v historii Wall Streetu – Goldman Sachs – nejspíše klamala investory, když pomáhala Řecku skrýt skutečnou výši dluhu. Nejde o první podezřelou aktivitu americké banky.
Od roku 2002 asistovala banka Goldman Sachs u celkem deseti prodejů řeckých vládních dluhopisů. V souhrnu na úpisech vydělala zhruba miliardu dolarů. Problém je v tom, že před zahájením těchto prodejů provedla transakci, jež je označována jako takzvaný měnový swap. V jejím rámci bylo přibližně deset miliard dolarů řeckého dluhu převedeno z amerických dolarů a jenů na eura, a to za použití historických směnných kursů. Tato operace opticky snížila velikost zadlužení jihoevropské země.
Divoké časy
Podle expertů tak „Goldmani“ klamali investory. „Cena dluhopisů měla odrážet skutečný stav řeckých financí,“ řekl Bill Blain, jeden ze šéfů obchodu s dluhopisy u londýnské finanční firmy Matrix Corporate Capital, agentuře Bloomberg. „Pokud je banka prodávala na základě veřejně dostupných informací, a přitom věděla, že tyto informace jsou nesprávné, pak byli investoři oklamáni.“
Goldman Sachs, jež přežila finanční krizi jako žádný z jejích konkurentů, takže v posledním čtvrtletí loňského roku opět mohla vydělávat v přepočtu miliardu korun denně, se pro své „řecké transakce“ stává terčem kritiky evropských politiků. Vysvětlení jejího řeckého angažmá požadují například němečtí křesťanští demokraté. Řecký ministr financí George Papaconstantinou ale transakci hájí. „Tehdy to bylo legální,“ podotýká a tvrdí, že nyní už vláda swapové operace nevyužívá.
Výnos z desetiletých řeckých dluhopisů vyskočil koncem ledna až na 7,2 procenta, což signalizuje nejtěžší krizi v jedenáctileté historii eurozóny. Státní bankrot Řecka by přitom podkopal důvěru v euro.
Investoři nyní požadují o tři až čtyři procentní body více za investici do řeckého dluhu v porovnání s nákupem dluhu německého, jenž je obecně vnímán jako jeden z nejbezpečnějších. Tak velký rozdíl ve výnosnosti samozřejmě znesnadňuje řecké vládě další dluhové financování a rovněž ukazuje na rozklíženost eurozóny, jež se notně vzdaluje ideálu jednotného hospodářského celku.
Hrátky s korunou
Co se týče angažmá Goldman Sachs, nejde zdaleka o první stín podezření, který se kolem jejích aktivit v poslední době objevil. Americká média neskrývají údiv nad podezřelým personálním propojením amerických vlád s „Goldmany“. Připomínají, že řada vrcholných amerických politiků, například někdejší šéf státní kasy Henry Paulson, jsou „odchovanci“ bývalé investiční banky. V rámci „konspirace Goldman“ prý nechala americká vláda padnout úhlavního konkurenta banky, společnost Lehman Brothers, či naopak draze sanovala obří pojišťovnu AIG, u níž měla své investice pojištěné právě Goldman Sachs. „Kdo dnes vládne USA? Goldman Sachs!“ řekl dokonce nedávno TÝDNU Minos Zombanakis, jenž se už přes padesát let pohybuje ve světových bankéřských kruzích.
Banku Goldman Sachs také na sklonku roku 2009 vyšetřovala Americká komise pro burzy a cenné papíry, a to proto, že prý v obchodech upřednostňovala své zájmy před zájmy klientů. Finanční dům je rovněž podezřelý, že poskytoval diametrálně odlišná doporučení velkým a malým klientům. O několik měsíců dříve, v září, si banka zase pohrávala s kursem české koruny. Nejprve ji na začátku loňského roku svými (mylnými) predikcemi srazila dolů, pak ji zjevně nadsazenými předpověďmi hnala nahoru.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
