Blíží se doba dovolených. Blíží se dost možná i odchod Řecka z eurozóny. Dojde-li k němu, Češi by rozhodně neměli váhat s rozměněním peněz na zahraniční cesty.
„Noční můra.“ „Katastrofa.“ Bývávalo, a je tomu zhruba rok, co Christopher Noyer, guvernér francouzské centrální banky, nahlas takto temně přemítal nad možností vystoupení Řecka z eurozóny. Dnes už je v této věci o poznání klidnější. Cokoli se v Řecku stane, neztíží život jediné francouzské instituci, nechal se slyšet před pár dny. Obdobný posun ve smýšlení nad Řeckem je patrný u řady dalších vrcholných evropských politiků či ekonomů. Zdá se, že s exitem země pod Olympem, jemuž se začalo specificky přezdívat „grexit“ (z angl. Greece – Řecko), jsou vlastně smířeni.
Nečas: Je to reálné Smíření politiků může mít několik vysvětlení. Třeba to, že velké evropské banky jsou proti odchodu Řecka už zajištěny; loni v prosinci a letos v únoru totiž od Evropské centrální banky obdržely bezprecedentní hotovostní injekci v souhrnné výši přesahující bilion eur. Vysvětlením ale může být také to, že v porovnání se stále akutnější hrozbou rozšíření finanční nákazy do zemí, jako je Itálie, Španělsko, nebo dokonce Francie, je řecký případ méně a méně významný, pročež už nikoho zase tolik „netankuje“. Ve skutečnosti něco bude zřejmě na obou vysvětleních.
Docela smířen, zdá se, je i český premiér. „Já si myslím, že je to reálná varianta, odchod Řecka z eurozóny,“ řekl minulý týden Petr Nečas. „A dokonce za určitých okolností bude podle mého osobního názoru, to chci zdůraznit, jedinou možností.“ Nečas jede na vlně – zkrátka poprvé od počátku řecké krize v listopadu 2009 je nyní slyšet tolik hlasů z vrcholných míst europolitiky o reálné možnosti „grexitu“, a on nezůstává stranou. Je dost dobře možné, že ve vrcholných patrech je už osud Řecka zpečetěn a současné smíření politiků je již pouze hrou s emocemi obyvatelstva, ale i trhů, která má vést k minimalizaci šoku, jejž odchod země od jednotné evropské měny – první v dějinách – může velmi pravděpodobně vyvolat. Jako je svým způsobem experimentem celá Evropská měnová unie, tak je totiž experimentem i její první „zeštíhlení“. Ekonomie je krásná i zrádná v tom, že do značné míry neumožňuje řízený experiment jako třeba fyzika. Celou společnost do laboratoře prostě zavřít nelze, vše se děje „na ostro“. Nyní tedy zřejmě proběhne „na ostro“ první odluka celé jedné země od jednotné evropské měny. Je tedy logické, že nikdo přesně netuší, jaké dopady tento „grexit“ může mít.
Jsou tací, co to vidí hodně černě a smíření rozhodně nejsou. „Odchod Řecka z eurozóny otevře Pandořinu skříňku,“ kupříkladu míní Jacques-Pascal Porta, pařížský správce fondů. „Byla by to katastrofa, jež by otevřela dveře dalším katastrofám.“ Podle něj by silně oslabila důvěryhodnost eura a všichni by se najednou začali tázat, zda se to samé nakonec nepřihodí i Španělsku, Itálii nebo Francii, tedy mnohem významnějším evropským ekonomikám.
PROTI TROICE Situace v Řecku se vyhrotila zejména v reakci na květnový volební pat. Voliči ve všelidovém hlasování rozdělili hlasy tak, že ani jedna z klíčových partají není s to sestavit vládu. Navíc významně posílily strany, které horují za odchod země z euroklubu a za návrat k vlastní měně. V polovině června se konají volby další. Jeden ze scénářů má za to, že zvítězí levicová strana Syriza, která následně sestaví vládu, jež by se mohla cítit natolik silná v kramflecích, že by vypověděla dohodu s Troikou. Tak se souhrnně říká Mezinárodnímu měnovému fondu, Evropské unii a Evropské centrální bance, tedy institucím, jež hrají zásadní roli v pokusu udržet Řecko v eurozóně, ať to stojí, co to stojí. Pokud by k vypovězení smlouvy došlo, přijde drsný bankrot země (který však z dlouhodobého hlediska může být za současných podmínek stále tím nejlepším možným vyústěním celé řecké krize).
Po bankrotu by nová řecká měna, ať už by se jmenovala jakkoli, musela okamžitě vůči euru devalvovat až o 75 procent, jak praví analýza švýcarské velkobanky UBS. Ekonomové UBS však zatím přisuzují jen dvacetiprocentní pravděpodobnost tomu, že Řecko jednotnou měnu během následujících šesti měsíců opustí. To jejich kolegové z americké banky Citigroup jsou pesimističtější – inu, další důkaz, že i expertní názory se značně různí a nikdo pořádně neví, co se všechno může dít. Citigroup dává až 75procetní pravděpodobnost situaci, že Řecko se od eura odloučí během následujících 18 měsíců.
Česko = apendix Jenže kupní sílu by v případě „grexitu“ neztratila jen nová řecká měna, nýbrž i euro samotné. Naopak by posílil dolar. Hůře než euro by na tom byla česká koruna. „V případě, že napětí v eurozóně zesílí, bude koruna slábnout jak vůči euru, tak – o poznání víc – vůči americkému dolaru,“ říká Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny. Investoři totiž podle něj hledí na českou ekonomiku jen jako na jakýsi apendix eurozóny. Máme sice nízký veřejný a zahraniční dluh a poměrně zanedbatelné vystavení naší finanční sféry problémovým euroekonomikám, ale naše vývozní propojenost s eurozónou je opravdu značná. „Navíc vyvážíme cyklické zboží, jako jsou auta a stroje, na které se při útlumu evropské ekonomiky jako první ruší objednávky,“ doplňuje Bureš.
V případě, že Řecko vystoupí z eurozóny, ale Evropské centrální bance se podaří zastavit šíření vzniklé finanční nákazy, znehodnotí koruna podle Bureše ze současné úrovně kolem 25,35 za euro na nějakých 26,10. Pokud by však šíření nákazy zaraženo nebylo, propadne se česká měna ještě mnohem níže, a to až téměř na kurz 30 korun za euro. Zopakujme, že proti dolaru by oslabení bylo ještě mnohem výraznější. Z toho plyne jedno: lidé, kteří plánují letní dovolenou v zahraničí, by měli bedlivě sledovat řecké předvolební průzkumy. Bude-li mít potenciální koalice stran, které si už euro nepřejí, vysoké preference, bude-li tedy poměrně vysoká pravděpodobnost odchodu země z měnové unie, je rozhodně lepší rozměnit si peníze už nyní.
Budoucnost se pochopitelně snaží číst drobní střadatelé po celé Evropě. A nejen kvůli dovoleným, mnozí se bojí o své vklady. Od konce roku 2010 do letošního března už střadatelé vybrali přes 80 miliard eur vkladů nejen z řeckých, ale i italských, irských, portugalských a španělských bank. Tyto země jsou totiž „další na ráně“. „Největší hrozba, které tyto banky nyní čelí, je hromadné vybírání vkladů,“ potvrzuje londýnský finanční analytik Andrew Stimpson. Čím více budou politici a další vrcholní představitelé hovořit o odchodu Řecka, tím pravděpodobněji budou lidé ve Španělsku, Irsku či Portugalsku houfně vybírat své vklady z tamních bank. Se smířlivými slovy europolitiků ve věci „grexitu“ tedy zjevně mnozí evropští bankéři rozhodně smířeni nejsou a ani být nemohou.
Komentář Martina Hekrdly ke krizi v eurozóně čtěte na straně 32.
Vyšlo v Profitu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
