Řecká vláda si jde na trh půjčit si na třicet let. Poprvé od roku 2008 proto vydává svůj dluhopis s nejdelší dobou splatnosti. Představuje to symbolickou tečku za řeckou dluhovou krizí. Ta ekonomicky vrcholila v letech 2009 až 2012, politicky pak v roce 2015, kdy vážně hrozil takzvaný grexit, tedy vystoupení Řecka z eurozóny, ba dokonce z EU (právně není možné opustit eurozónu, jedinou možností, jak se vrátit k národní měně, je vystoupit z EU).
Řecko si dnes na trzích půjčuje za poměrně výhodných podmínek, což právě otevírá dveře k emisi dokonce i třicetiletého dluhopisu. Na deset let si dnes Atény půjčují za 0,9 procenta ročně. Pro srovnání, Česko si na stejnou dobu půjčuje za úrok 1,9 procenta. Řecko si tedy nyní půjčuje o zhruba polovinu levněji než Česko. Jeho desetiletý dluh je úročen výhodněji než ten český soustavně od loňského října. V těchto dnech, kdy rozpětí výnosu českého a řeckého desetiletého vládního dluhopisu odpovídá zhruba jednomu procentnímu bodu, je řecký dluh v porovnání s tím českým úročen nejvýhodněji za celé období od roku 2005. V roce 2005 však řecký veřejný dluh v poměru k hrubému domácímu produktu překračoval jen mírně úroveň jednoho sta procent, dnes je na dvojnásobku.
Ačkoli je dnes řecký veřejný dluh v poměru k HDP zhruba pětinásobný v porovnání s tím českým, půjčují si Atény za již vzpomínaný zhruba poloviční úrok než Praha. To je dáno z velké části tím, že od loňského března vykupuje řecké dluhopisy Evropská centrální banka. Ta tím tak stlačuje jejích úrok, protože je na trhu činí vzácnějšími. S růstem ceny dluhopisu obecně klesá jeho úrok, resp. výnos.
Evropská centrální banka loni v březnu přistoupila k vykupování řeckých dluhopisů v rozporu se svými vlastními pravidly, jež jí neumožňují vykupovat dluhopisy, které svým úročením nesplňují kritéria dostatečné bezpečnosti. Výnos z řeckého desetiletého dluhopisu loni v březnu v době propukající pandemické krize přesahoval dokonce až úroveň čtyř procent. Evropská centrální banka se mimořádně rozhodla pro jeho vykupování právě z důvodu začínající pandemické krize.
Po dluhové krizi, která v Řecku propukla v roce 2009 v důsledku světové finanční krize, byly Atény dlouhá léta odstřiženy od plnohodnotného přístupu na trhy. Nepůjčovaly si, jak je běžné, standardní emisí dluhopisů, neboť trh by nebyl schopen Řecko za snesitelných podmínek financovat, a to by tak muselo vyhlásit bankrot. Připomeňme, že v roce 2012 vylétl úrok na desetiletém řeckém dluhopisu až na 44 procent. Místo trhu tak Řecku v kritickém čase financování zajišťovaly mezinárodní instituce, tedy Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond. Ty za své výhodné půjčky žádaly razantní úsporná opatření na straně Řecka, která vyvolala občanské nepokoje, zamíchala politickou situací a v roce 2015 málem vedla ke zmíněnému vystoupení Řecka z evropských struktur.
Nyní se však již píše jiná kapitola. V roce 2017 si Řecko opět začalo standardně půjčovat na dluhopisových trzích, byť od té doby až dosud na kratší splatnosti, než je ta třicetiletá. O rok později, v roce 2018, opustilo poslední, třetí ze záchranných programů uvedených mezinárodních věřitelů. Loni řecké dluhopisy dokonce představovaly jednu z velmi výnosných konvenčních investic, když vynesly investorům osmnáct procent.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
