Motto: Pane Kovando, mohu se zeptat, zda jste kuřákem? Ten paskvil, který jste vyprodukoval a který se zde nazývá „článek“ není nic nic jiného než snůška demagogického tlachání.
jindra
– komentář ke článku Rath 2009: Už žádné cígo na dýze
Autor blogu nehodlá zabřednout do bezobsažného mlácení prázdné slámy, přesto si dovolí ještě jednou vykreslit svoji pozici ohledně dle jeho názoru až příliš drakonického omezování svobody jednotlivce v podobě státem vynuceného zákazu kouření i v soukromých objektech, určených k dobrovolnému shromažďování lidí v rámci podnikatelovy činnosti.
Kuřákem autor není, a proto cítí dostatečný odstup, aby mohl podat nevychýlený názor. Pokusí se o to opět, co nejzřetelněji, v odpovědi kritikům výše uvedeného textu.
Autor rozlišuje tři kuřácká prostředí. Zaměří se na to, kdo může v každém z nich rozhodovat o přítomnosti cigaratového dýmu.
1) Objekt (eventuálně prostranství, pozemek), v němž kuřák a potenciálně jeho rodina přebývá. Je-li v kuřákově vlastnictví, nevyvstává žádná společenská kolize, vyjma té rodinné, jejíž rozhřešení je však výhradně v kompetenci oné rodiny. Je-li kuřák nájemcem objektu, může být otázka kouření ošetřena kontraktem mezi ním a pronajímatelem, majitelem objektu. Opět není třeba žádných paušálních zásahů.
2) Veřejný objekt (prostranství, pozemek), jenž je „majetkem“ státu, společnosti, jakkoliv je takové určení pofiderní. O tomto objektu rozhodují v demokratickém systému volení zástupci společnosti. Není-li jejich rozhodnutí vychýleno zájmem žádné z potenciálních parciálních skupin, a odráží-li vůli většiny veřejnosti, jejíž členové prostřednictvím zájmově opět nevychýlených médií a jiných kanálů seznají, že pasivní kouření snižuje jejich (očekávaný) blahobyt, pak je autor plně respektuje.
3) Objekt (prostranství, pozemek), v němž se shromažďují lidé, přičemž toto shromažďování je předpokladem majitelovy (nájemcovy) podnikatelské činnosti. Pakliže, například, je charakter shromažďování naplněním vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel, jsou pracovní podmínky ošetřeny specifickým kontraktem a zákoníkem práce. Oba účastníci smluvního aktu se na základě svobodného rozhodnutí mohou z kontraktu vyvázat.
Pakliže ovšem, a to je jádrem autorovy kritiky, je charakter shromažďování takový, že podnikatelův klient není vázán kontraktem a shromažďuje se zcela ze své vůle, volení zástupci lidu nejsou v demokratickém systému jakýmkoliv způsobem oprávněni ovlivňovat tento vztah podnikatel-klient.
Tento vztah může optimálně vyústit pouze za působení čistě tržních principů nabídky a poptávky. Pokud klient rozpozná, že pobytem v daném objektu snižuje svůj (očekávaný) blahobyt, neboť jej například roztrpčuje přemíra cigaretového dýmu, objekt opustí, což zcela jistě z hlediska podnikatelovy činnosti není optimem. Klesá-li signifikantně poptávka po podnikatelově činnosti, a podnikatel má za to, že tento pokles je ovlivněn přítomností kuřáků a tedy přítomností cigaretového dýmu, ustaví taková opatření, specifická pro daný podnik, která optimálně zareagují na zmíněný pokles poptávky. Je v nejlepším zájmu podnikatele to učinit.
Vydají-li volení zástupci lidu paušální zákaz kouření v objektech podnikatelů, je takový krok vážným omezením svobody, jak podnikatele, tak klienta. Vychyluje přirozené působení poptávky a nabídky, nebetyčně a nežádoucně posiluje moc byrokratického aparátu volených zástupců nad podnikateli a klienty. V neposlední řadě otevírá předtím neexistující prostor aplikování korupce ve směru podnikatel-byrokrat voleného zástupce/volený zástupce, jestliže si vybraný podnikatel hodlá zachovat možnost vycházet ve své činnosti i nadále vstříc kuřákům.
„Korupční břemeno“ může být cele převedeno na klienty, kteří jsou nyní ochotni platit vyšší ceny, neboť jim onen podnikatel vyšel vstříc, což je pozitivním stimulem ve vzájemném vztahu podnikatel-klient.
Vítězem je za takového stavu zřetelně byrokrat/volený zástupce – zvýšil svoji moc, eventuálně si otevřel (další) korupční kanál -,zatímco podnikatel i klient jsou poraženými. Podnikatel je více omezen v nakládání se svým (najímaným) objektem, eventuálně se musí uchýlit ke korumpování. Klient neefektivně přenechává další část rozhodování o svém životě byrokratovi/volenému zástupci (což ovšem negativně vnímá jen část klientů), přičemž ještě eventuálně za toto omezení vlastní svobody platí prostřednictvím vyšších peněžních sum, jejichž část bude uplatněna v korupční činnosti.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
