Česká koruna včera dopoledne vůči euru zpevnila na nejsilnější úroveň od začátku února – pod 25,30. Brzy nato však veškeré své zisky zase odevzdala. Důvodem krátkodechého posílení byl zpřesněný odhad růstu české ekonomiky za loňský rok. Výkon 4,6 procenta řadí Česko na šesté místo v EU.
Zmíněné posílení a opětovné oslabení koruny je symbolické. Jako by si investoři po chvilce uvědomili, že navzdory hezkému údaji už tuzemská ekonomika beztak naráží na své limity a nemá kapacitu dále překonávat sebe samu. Náraz na strop ostatně naznačil i další údaj, jejž devizoví obchodníci bedlivě sledují. Index nákupních manažerů ve zpracovatelském průmyslu je sice stále na dost solidní úrovni, avšak vykazuje určitý útlum bujaré nálady, která byla patrná zvláště na přelomu loňského a letošního roku. Podobný útlum zaznamenává také podobný index sestavovaný pro Německo i jeho obdoba pro celou eurozónu. Navzdory stále dobrým a ještě lepším číslům je zkrátka hrozba cyklického útlumu české ekonomiky stále akutnější. Tím, co útlum zapříčiní, přitom nakonec nebude přehřívání, ale ochlazení. Hlavně ochlazení evropské poptávky po automobilech. Jejich produkce představuje třetinu naší průmyslové výroby a ta je zase třetinou našeho HDP.
První známky ochlazení poptávky po autech pozorujeme už teď. A s vyostřením světové obchodní války, jejíž rozpoutání nyní hrozí jako už dlouho ne, bude ještě chladněji. Přitom malé otevřené ekonomiky střední a východní Evropy patří spolu s Německem celosvětově mezi země, které budou globální obchodní válkou – tedy oslabením celkové globální poptávky – postiženy nejvíce. Propady v poptávce snadno dostanou do úzkých tuzemský export a s ním i ziskovost řady podniků včetně subdodavatelů. S poklesem ziskovosti tuzemské podnikové sféry bude náročnější udržet současný růst reálných mezd. V roce 2017 ještě tuzemské podniky silný mzdový růst ustály, letos už to budou mít náročnější. A zvláště pokud opravdu propukne světová obchodní válka. Ruku v ruce s tím, jak dojde k zastavení růstu reálných mezd, případně započne jejich pokles, se sníží spotřebitelský apetyt Čechů. Ten je nyní na historickém maximu, z nějž vede v podstatě jediná cesta – dolů.
Letos by sice spotřeba domácností měla zůstat tahounem ekonomiky, avšak její vysoká úroveň není udržitelná, pokud není udržitelný současný růst mezd. Což není, pokud se nepodaří takřka zázračně navýšit produktivitu práce – natolik, aby kompenzovala nejen růst mezd, ale i efekt posilující koruny a zhoršení podmínek na světových trzích. Hrozba cyklického útlumu je skutečně akutní. Vnímají to mnozí zainteresovaní. Bohužel mezi nimi chybí vláda. I když je její hospodaření za první čtvrtletí lepší než loni, jeden by v době kulminující ekonomiky čekal víc. Jenže to by se musela řídit cyklem ekonomickým, a ne cyklem volebním.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
