Velký kormidelník Mao se ve své bárce kdesi na nebesích musel právě pořádně rozněžnit. A někdejší velcí a skuteční kapitalisté rotují v rovech. Čína dobyla Wall Street. Alespoň považujeme-li za takové dobytí vyvěšení rudé státní zástavy komunistické země na průčelí newyorské burzy, ústředny kapitalismu (viz foto). Tímto triumfem čínského lidu, však končí jedna éra. Éra, kterou finančník George Soros vystihuje „symbiotickou nerovnováhou“ mezi Čínou a USA.
Když prezident George W. Bush nastupoval úvodem dekády do úřadu, prohlásil Čínu za klíčového rivala a konkurenta. Brzy nejen on, ale dokonce i jestřábové vůkol pochopili, že s „říší středu“ je lepší vycházet „symbioticky nerovnovážně“. A tak mohlo pekingské politbyro s klidem odklepávat stále nové a nové nákupy amerických vládních dluhopisů a Američané si proto nedělali přílišnou hlavu se svým dvojitým deficitem (zahraničního obchodu i rozpočtu): spotřebitelé nadále spotřebovávali, jestřábi nadále válčili v Iráku. Koneckonců to cvakali čínští soudruzi. I pro ně byl stav výhodný: dodávajíce Americe a jejím občanům hotovost, mohli se spolehnout, že ti nepoleví v nákupech triček, hraček, elektroniky a všeho jiného „Made in China“. K tomu dopomáhala uměle podhodnocená měna, jüan, jež čínské zboží činí v zahraničí bezkonkurenčně laciné.
Jak v tomto rozhovoru upozorňuje Bruce Greenwald, profesor ekonomie Kolumbijské univerzity, období, kdy přebytkové hospodaření řady ekonomik, čínskou nevyjímaje, „vyvažovaly“ deficity zahraničního obchodu USA, je u konce. Greenwald proto věští až patnáctiletou globální deflační krizi. Jinými slovy, „symbiotická nerovnováha“ mezi dvěma zásadními globálními ekonomikami prý vedla svět k životu na dluh, k opití překotným růstem nového tisíciletí, z něhož se teď bude dlouho střízlivět.
A o to horší může být tohle střízlivění, že nebude mít oporu v ideálech, ať už velkokapitalistických, „velkokormidelnických“, ale ani jiných. Svět, zdá se, ideály ztratil, ty špatné i lepší, a to ve jménu pragmatismu, jehož symbolem je i ta rudá vlajka nad Wall Street. Pragmatismus však nejspíše vede jen do slepé uličky táhlé krize. Asi je jí třeba – aby se zrodily nové ideály.
Lukáš Kovanda, New York
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
