Co si myslí lidé z finanční branže? Proč se podle nich v Česku kreditní karty víc neprosadily? Čeká je u nás v nejbližších letech spíš ústup z pozic, nebo se bankám podaří trh s kreditními kartami rozpohybovat? Na to se ptal ekonomů Ondřej Tůma z Peníze.cz.
Kreditní karty nemají v Česku takovou tradici jako v západních zemích. Ostatně, pokud vyjdete na ulici a zeptáte se náhodných kolemjdoucích, jaký je rozdíl mezi debetní a kreditní kartou, s velkou pravděpodobností se správné odpovědi nedočkáte. Zatímco s „debetkou“ čerpáte peníze z vlastního účtu, prostřednictvím „kreditky“ si půjčujete od banky či nebankovní společnosti. A právě to spoustě lidí vadí. Češi totiž zatím – naštěstí – nepovažují „život na dluh“ za samozřejmost, takže zadluženost domácností není tak vysoká. I když v posledních letech začíná svižně růst.
Přitom když se kreditní karta umí dobře používat, nemusí to finančně vůbec bolet, ba naopak. Když „vypůjčené“ peníze vrátíte včas v rámci bezúročného období, neplatíte žádný úrok. V rámci cashbacku pak můžete získat při nákupech přes kreditku nějaké to procentíčko zpět. Dlužno ale dodat, že po regulaci poplatků za používání karet výhodných cashbacků v poslední době výrazně ubylo.
Ve srovnání se západními zeměmi tu ale k uživatelům kreditek přistupují jinak i samotné banky. Například ve Spojených státech je využívání karty žádoucí. Pokud si v budoucnu chce člověk zažádat o větší úvěr, je aktivní splátková historie a dobrý kreditní scoring nezbytností. Naopak v Česku jsou kreditní karty při větší půjčce spíš na obtíž. Tak jako tak, banky se budou muset v Česku pořádně snažit, aby tu kreditní karty dokázaly skutečně prosadit.
Lukáš Kovanda
Češi nemají dluh v lásce. Nižší úroveň soukromého zadlužení v poměru k velikosti ekonomiky než Česko vykazuje v Evropské unii jen Rumunsko a Litva. To jsou ale země, kde je v menší míře než v Česku rozvinuté finanční zprostředkování. Jinými slovy: těžko budeme v Evropě hledat zemi s takovou nechutí domácností i firem k dluhu, jako je Česko. A platba kreditní kartou znamená zadlužení. A starost. Starost vycházející z nutnosti dluh splatit, pokud možno v bezúročném období. Tenhle druh starostí Češi taky nemají v lásce. Češi zkrátka mají před dluhem zdravý respekt. Možná je to někdy trochu na úkor ekonomického růstu, ale dlouhodobě to vytváří poměrně stabilizované společenské klima. Auta u nás na náměstích – třeba na rozdíl od Francie – nehořela ani v době krize v roce 2012 a tehdejších statisícových demonstrací proti Kalouskovi s Nečasem.
Menší respekt ovšem mají Češi před úřady. Upomínku k zaplacení pokuty za jízdu MHD načerno nejeden z nich hodí do koše. A za pár let se diví, kam dluh narostl. Podstatná část dnes mediálně hojně propíraných exekucí vzniká takto. Nikoli přímým zadlužením, nýbrž nesplácením dluhu, který vznikl a bobtná kvůli laxnosti či zkoušení, co všechno systém dovolí.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.