Při potulkách New Yorkem lze protáčet závity nad rozličnými divy. Město je tepnou moderní civilizace, lidé různí – třeba v centru, ve čtvrtích módy, se to hemží anorektickými modelkami, jež se sem slétávají za prací. Naopak neudiví, že na zápražích předměstských domků vysedávají lidé více něž otylí, často černoši. Moderní civilizace, obezita, deviantní štíhlost – vše najednou. Příčina? V základech ekonomická.
Vezměme to popořadě. Moderní civilizace – to je i delší doba, již ženy tráví v práci, a nikoli v domácnosti, čímž stoupá poptávka po potravinách ze supermarketů. Výsledkem je všudypřítomná hojnost jídla a pití, jež sráží cenu kalorií dolů a oslabuje mechanismy sebekontroly. Hlavně chudší vrstvy obyvatelstva ve vyspělém světě tloustnou. Mají totiž v průměru i slabší motivy k sebekázni, ukazují psychologové.
Ekonomové říkají, že tito chudší oplývají takzvaným „konkávním užitkem“ z relativní štíhlosti. Jinými slovy, je-li dán společenský status relativní štíhlostí, pak v tomto případě klesají dodatečné výnosy (rozuměj výnosy v užitku) s růstem společenského statutu. Svůj společenský status posuzujeme nikoliv absolutně, ale v porovnání s lidmi z našeho okolí, z naší socioekonomické skupiny. „Konkávní užitek“ proto, přeloženo do lidštiny, znamená: „Ano, možná jsem vypasená, ale koukněte na sousedku Novákovou, v jejím případě je to teprve fakt síla“ – stačí být jen nepatrně štíhlejší (méně tlustší) než konkurenti ze socioekonomického okolí, a je hej. Chudší v zásadě mezi sebou drží v tloustnutí krok.
Ve vyšších příjmových skupinách – kam patří i modelky – je situace vychýlená opačně. Modelky, i když nejen ony, jsou nadány, řečí ekonomů, „konvexním užitkem“. Čím jsou relativně štíhlejší než konkurentky, tím mají vyšší status a i dodatečné výnosy – a honoráře za přehlídky. K rapidnímu zvýšení výnosů v užitku v těchto vrstvách vyšší společnosti stačí od jisté úrovně již jen nepatrný náskok ve štíhlosti. Modelkám se vyplatí i šňupat lajny koksu – teoreticky je pro ně výhrou zhubnout na nulu, vytratit se před očima. „Drží dietu navzdory obžerství společnosti,“ shrnují ekonomové v letošní studii na toto téma, již vydal bonnský Institut pro studium práce.
„Newyorský paradox“ má společného jmenovatele – soupeření v relativní štíhlosti. Slůvko relativní je opravdu klíčové.
Týden, 31.12.2007
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
