Charita je nejen u nás stále více doménou manželek vysoce postavených politiků a půvabných mladých slečen, nejlépe modelek. Zatímco první mnohdy dobročinností spíše vylepšují image choti, jenž se patlá v politice, což není veřejnosti obecně nahlíženo jako kdovíjak záslužná činnost, druhé inklinují k pomoci potřebným, neb patrně tuší, že budou úspěšné a tedy i prospěšné. Tyto „patrné tuchy“, vycítěné ženskou intuicí, se nemýlí, jak kvantifikovala studie K pochopení ekonomie dobročinnosti pěti ekonomů z různých amerických univerzit.
Už Díogenés Laertios ve svém díle O životě a učení slavných filosofů, jež sepsal někdy kolem roku 200, podotýká na Aristotelovu adresu, že „vždy říkal, že osobní krása lepším uvedením než jakýkoli dopis.“ Těžko říci, zda třeba Tereza Maxová či Petra Němcová louskaly Laertia, spíše se spolehly na intuici, každopádně jejich organizace Nadace Terezy Maxovéi Happy Hearts Fund si nemohly přát lepší představitelky – půvabné ženy jsou velmi významně úspěšnější ve vybírání charitativních darů a financí než muži nebo přírodou méně obdařené dámy.
Zmínění ekonomové v roce 2004 podrobně monitorovali obchůzkovou činnost dobrovolníků, jejichž úkolem bylo získat finanční prostředky na jisté environmentální účely. Úplně jiné dobrovolníky nechali posoudit fyzickou krásu, ale například i obezitu terénních pracovníků. Zjistili, že dívka či dáma, jež byly o jediný stupínek zařazeny nad průměr, co se týče atraktivity, vyloudily od donátorů až o 72 procent vyšší obnos než ty, které vzezřením splynuly s šedivým průměrem. Nepřekvapí zřejmě, jak připomínají ekonomové, že dveře dobrovolníkům z většiny otevírali muži.
Ale přesně taková situace je i na jiných úrovních dobročinné činnosti, třeba tam, kde konají Maxová s Němcovou. Neobcházejí podomně anonymní příbytky, leč za darování mnohem vyšších sum lobbují u velkých firem, případně politiků, tedy v naprosté většině oslovují opět muže (nikoli tedy hlavy domácností, ale hlavouny). Řekněme, že proto, že jsou či byly úspěšnými modelkami, tedy jaksi tržně certifikovanými kráskami, je jejich atraktivita nad šedí průměru ne o stupínek, ale o pořádný zástup stupínků. Jejích úspěšnost je tedy pravděpodobně mnohem vyšší než „jen“ o 72 procent nad průměrem.
Zbývá vysvětlit, proč vlastně muži dávají na charitu spíše, osloví-li je dívčí půvab, a o to více, čím je tento půvab výraznější. Na to už ekonomové neodpovídají, musí se zapojit jiné vědní disciplíny – anebo laskavý čtenář mužského pohlaví provést introspekci.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
