Chřadnoucí diktátor Fidel Castro je nejen úspěšným revolucionářem, nýbrž i otcem. Oficiální statistiky uvádějí, že zplodil sedm potomků. Vysoký počet dětí není mezi diktátory či autokraty nijak neobvyklý, ba naopak.
V ekonomické studii Proč mají nedemokratičtí vůdci více dětí se tímto fenoménem zabývají američtí badatelé Dustin Beckett a Gregory D. Hess (první jmenovaný je členem Rady guvernérů Fedu, americké centrální banky). Shromáždili aktuální data z 221 zemí světa. A výsledek? Nedemokratičtí vůdci mají v průměru o 1,5 až 2,5 dítěte více než lídři demokraticky zvolených garnitur. Průměrný počet dětí přitom byl 3,4 na vládce, z toho 1,8 tvořili synové. Při srovnání brali v potaz specifika jednotlivých zemí; ošetřili například skutečnost, zda je země monarchií.
Druh politického režimu má značný vliv na ekonomickou výkonnost země. Pro politické vůdce je klíčové „přežití“ ve funkci, udržení onoho režimu. V demokratických zemích se čelní politici střídají v krátkých a pravidelných, zákonem vymezených intervalech – za posledních zhruba dvě stě let činí průměrná doba ve funkci lehce pod šest let.
Naproti tomu autokratičtí vládci byli ve funkci v průměru téměř 21 let. Děti v takovém případě získávají na významu coby transmisní mechanismus, který umožňuje předat moc nástupci, jenž je se stávajícím autokratem svázán nejvýrazněji – pokrevně.
Čím více dětí autokrat nebo diktátor má, tím citelněji sníží očekávané riziko neúspěchu při předávání pomyslného žezla nástupci. Úspěch při generačním přepřáhnutí umožní vládnoucí rodině či dynastii dále získávat „rentu z vládnutí“ – ekonomické a jiné požitky plynoucí z výsostného postavení.
Důvěra a péče nejsou doménou vládců, o to více těch nedemokratických. Vysoký počet dětí, které plodí, není projevem altruismu, nýbrž spíše výsledkem ekonomické kalkulace: renta z vládnutí, současná i očekávaná, je mnohem vyšší než náklady na výchovu rozsáhlého potomstva.
Sobečtí a egoističtí diktátoři vidí děti jako prostředek, který umožní udržet jejich „krev“ u moci, až toho již sami nebudou schopni. Čím více dětí, tím též vyšší renta z vládnutí, již potomstvo diktátora v budoucnu „vyždímá“ na obyvatelstvu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
