Prezident Václav Klaus udělil milost Emilovi Novotnému. To je ten, jejž v půli devadesátých let zatkli v Bangkoku na letišti – s 5,6 kilogramy heroinu. Pak jej odsoudili – stejně jako již zesnulého parťáka – na půlstoletí do patrně velmi nepříjemného vězení. Klaus je tam tehdy navštívil. O devět let později se dostali do vězení snad příjemnějšího, totiž českého. A nyní je Novotný svobodný.
Lze si oddechnout, že čeští státní představitelé mají přece jenom zdravější rozum než thajští protějšci. Půlstoletý trest za pašování bílého prášku je totiž přesně tím, co potřebují drogoví bossové, rozesetí po celém světě, aby pohádkově bohatli (a korumpovali politiky, již pak udržují přísné zákony?).
Nic totiž nezvyšuje cenu a atraktivitu drog jako tvrdá opatření a jejich bezhlavé potírání. Je to prosté: čím náročnější je převoz drogy, tím se na ilegálním trhu ustaví její vyšší cena, neboť překupníci si mohou připočíst o to vyšší „prémii za riziko“.
A konzumenti si dražší drogu koupí, neboť poptávka po nich je obecně, jak praví ekonom, neelastická, tedy reaguje jen velmi nepružně na změny v cenách – jste-li jednou závislí a zvýší-li vám cenu drogy, uděláte vše, abyste si ji mohli dopřát, třeba se i pokusíte o loupačku či vraždu.
Tento efekt se pak sčítá s efektem zakázaného ovoce – zlatá mládež a znudění pracháči, i když nejen tyto s oblibou typizované skupiny, raději zaženou nesnesitelnou lehkost bytí čímsi zapovězeným než tím, co je volně a legálně k mání. Je v tom mix adrenalinu, vzpoury, pocitu výjimečnosti…
Navíc, aby se drogovým bossům nasazování pěšáků typu Novotného vyplatilo o to více, jsou motivování produkovat tvrdší, tedy dražší typy drog. Herák v ceně milionu ukryjete lépe než marjánku o téže ceně.
Je historickým faktem, že největší spotřeba tvrdého alkoholu panovala během prohibice. Stejně tak je doložitelným faktem, že spotřeba tvrdých drog roste přibližně v přímé úměře s razancí zátahů vůči nim – zejména od konce druhé světové války, kdy divně rozkvétá pro změnu prohibice drogová.
Gary Becker, nositel Nobelovy ceny, je pro legalizaci drog a uvalení spotřební daně na ně. Takový postup by dal vládám pohádkově zbohatnout (americká vláda dle odhadů platí za boj z drogami přes sto miliard dolarů ročně), vystavil by stopku drogovým kartelům – drogy by začaly vyrábět třeba farmaceutické firmy –, a hlavně by enormně snížil spotřebu jejich konzumace mezi lidem.
Vlády k legalizaci jistě jednou dospějí, otázkou zůstává, kolik Novotných do té doby ještě bude muset za mladickou nerozvážnost zaplatit tak zbytečně draze.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
