Byla krásná. Její půvab sálal po celé třídě. Tehdy, na úvodním kursu angličtiny pro mírně pokročilé. Vrhl na ni dlouhý pohled. Znovu a znovu. Probrala ho profesorka. Té půvabu dopřáno nebylo. Ani douškem. „Vrhl na ni dlouhý pohled,“ přeložte to, zažádala. Zrudnul. Domníval se, jakým mistrem je ve skrývání niterných pocitů. Profesorka, snad se jí líbil, jej nenechala vykoupat úplně: s žádostí o překlad se obrátila do míst, kam předtím mířily ty pohledy. „He vomited a long postcard on her,“ zaznělo pochvíli přerývaně. S cukáním profesorčiných koutků jakoby byl najednou odsán veškerý ten půvab, co po třídě sálal.
Ač to uvedený postřeh z jazykovky nepotvrzuje, půvab a inteligence jsou korelovány. Argumentují tak ve studii nazvané „Proč jsou krásní lidé inteligentnější“ Satoshi Kanazawa z London School of Economics a Jody Kovar z Pennsylvánské univerzity.
Badatelé vycházejí z kvarteta předpokladů, které podporují empirickými důkazy: inteligentnější muži spíše dosahují vyššího postavení; výše postavení muži mají větší šance, v porovnání s níže postavenými, „sbalit“ krásnou ženu; inteligence je dědičná; krása je dědičná. Jestliže jsou tyto předpoklady platné, musí být logicky platný i závěr, že krásní jsou inteligentnější.
Standardy lidské krásy jsou univerzální napříč kulturami, přičemž význam krásy stoupá se zamořeností životního prostředí parazity, toxiny či patogeny (jejich nadměrné působení na plod a během růstu dítěte například snižuje symetrii tváře, což je jeden ze zásadních atributů krásy). Zvláště v takovém prostředí nutno „dobře vybírat“, neboť tak se lze jedině vyhnout intoxikaci potomstva.
Řečená studie patrně potvrzuje závěr jiného výzkumu, který provedli italští ekonomové Giam Pietro Cipriani a Angelo Zago z Veronské univerzity. Shledali, že krásní studenti jsou úspěšnější u zkoušek. Konkrétně, jeden stupínek – takzvaná standardní odchylka – nad průměrným půvabem je zodpovědný za o 38 procent lepší výkon u zkoušek. „Prémie za krásu“ se však u obou pohlaví liší: u mužů existuje proto, že ošklivci si vedou opravdu velmi špatně; u žen ošklivky podobně postiženy nejsou, prémii shrabují nad průměr vyčnívající krasavice.
A to nejdůležitější: prémie byla vyšší u písemných než u ústních examinací. Nešlo o diskriminaci, leč o schopnosti!
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
