ČESKÉ EKONOMICE SE DAŘÍ. Komu za to vděčíme? Vládě? Domácnostem?
Firmám? Zahraničí? Podívejme se na čísla. Loni naše ekonomika povyrostla o 4,3 procenta.
Ze zhruba tří čtvrtin stojí za tímto růstem dva faktory: investice a spotřeba domácností. O zbylou čtvrtinu se víceméně rovnoměrně dělí spotřeba vlády a změna stavu zásob. Zahraniční obchod přes svůj celkově silný výkon k růstu tentokrát nepřispěl.
Znamenají uvedená čísla, že vláda se podílela na ekonomickém růstu zdaleka ani ne ze čtvrtiny?
Tak jednoduché to není. Vládní aktivita se výrazně projevovala i v oblasti investic. Vládní instituce totiž loni dočerpávaly peníze z fondů Evropské unie. Hlavně loni v létě jsme se všude možně setkávali s dopravními uzavírkami, přeložkami, rekonstrukcemi a renovacemi. Jako o život se opravovala dopravní infrastruktura, neboť bylo třeba rychle dočerpat evropské peníze z programovacího období 2007 až 2013. A to bylo možné jen do konce roku 2015. Veřejné zakázky na stavební práce se přitom v národním účetnictví zachycují jako investice, ne jako vládní spotřeba.
Na druhou stranu, za loňským silným příspěvkem investic k růstu ekonomiky pochopitelně nejsou jen rozkopané letní silnice. V oblasti investic se činily jak podniky, tak domácnosti, které posilovaly své investice do nemovitostí. Obliba pořizování nemovitosti „na investici“ stoupá.
Skoro to teď vypadá, že zahraničí žádnou zásadní roli nehrálo. To je ovšem mýlka. Nízká cena ropy, a tedy i levné pohonné hmoty zlepšovaly v průběhu loňského roku spotřebitelskou náladu Čechů, jež svým historickým maximem kulminovala letos v lednu (čeští spotřebitelé měli nejlepší náladu minimálně od roku 1998, odkdy se daná statistická řada vede). Lidem totiž zbylo po zaplacení benzínu či nafty více peněz na jiné výdaje, což se projevilo nejen jejich optimismem, ale též rychlejším růstem spotřeby domácností. Díky tomu rostl náš hrubý domácí produkt.
A adjektivum „hrubý“ v jeho názvu je více než na místě. Hrubý domácí produkt zvyšují i položky, které mají k vlastní produkci docela daleko. Třeba převody z jiných rozpočtů. Když například Brusel převede peníze na účet České republiky. Sečteno a podtrženo, lví podíl na loňském růstu má soukromý sektor. Investice podniků a spotřeba (a investice) domácností.
Veřejný sektor přispěl zejména překotným dočerpáváním evropských peněz „za pět minut dvanáct“ a zadáváním navázaných veřejných zakázek, hlavně v oblasti infrastruktury. A pochopitelně že třeba i zvyšováním platů státních zaměstnanců.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
