Sněmovní rozpočtový výbor včera přerušil projednávání vládního daňového balíčku. Nic překvapivého. Bylo možné čekat, že se kolem balíčku obsahujícího také zdanění tvrdého alkoholu rozhoří parlamentní bitva. Právě tato oblast totiž neodpovídá vhodnému nastavení daňového systému. A to hned z pěti důvodů.
Zaprvé, je-li cílem vlády nedopustit celospolečensky závažný nárůst konzumace alkoholu, pak zdanění jen jeho tvrdé varianty cíl nenaplní. Pivo i víno jsou blízké náhražky tvrdého alkoholu. Spotřebitel jimi z větší či menší míry konzumaci lihovin nahradí.
Zadruhé, přitvrzení již tak relativně přísného postupu ve zdaňování lihovin by mělo svůj smysl, pokud by jejich spotřeba narůstala, a to zejména v porovnání se spotřebou piva a vína. V takovém případě by totiž vláda mohla argumentovat tím, že i navzdory vyšší daňové sazbě, tedy vyšší ceně, je z hlediska běžného spotřebitele atraktivita tvrdého alkoholu stále až příliš vysoká.
Dlouhodobým trendem je ovšem mírný pokles – v přepočtu na osobu – konzumace čistého lihu v lihovinách při současném růstu spotřeby čistého lihu ve víně či pivu. Nepotvrzuje se tedy obava ministerstva financí, že vyšší životní úroveň obyvatelstva povede nutně k vyšší spotřebě lihovin, resp. čistého lihu v nich. Stávající sazba daně z lihu je tudíž z „výchovného“ hlediska nastavena vhodně, neboť nedochází k růstu konzumace lihovin v hodnotě čistého lihu na obyvatele navzdory znatelnému nárůstu jejich dostupnosti.
Zatřetí, se vstupem balíčku v platnost dále dojde k „rozevření nůžek“ ve zdanění tvrdých lihovin na jedné straně a piva a vína na straně druhé. Výsledkem zřejmě bude nejen zmíněné nahrazování tvrdého alkoholu pivem a vínem. Navíc totiž vláda spotřebitelům bude signalizovat, že pivo a víno jsou jaksi „jiným druhem“ alkoholu, „měkkým alkoholem“. Tedy alkoholem, jehož rizika pro zdraví občana jsou také jenom „měkká“, což si řada občanů vyloží tak, že jsou vlastně zanedbatelná. To však samozřejmě není pravda. Balíček tak bude ještě více než doposud favorizovat „měkký alkohol“ před lihovinami, tudíž vyšle veřejnosti falešný signál o nižší škodlivosti alkoholu v pivu a vínu. Zvláště v Česku, které se ve statistikách mezinárodních organizací, jako jsou Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj nebo Světová zdravotnická organizace, dlouhodobě umisťuje na předních příčkách v konzumaci alkoholu, je takový vzkaz nebezpečný. Může časem snadno vést k navýšení celkové spotřeby alkoholu v hodnotě čistého lihu.
Začtvrté, pokud budeme brát problém čistě ekonomicky, tak konzumenti tvrdých lihovin zajišťují svojí spotřebou čistého alkoholu veřejným rozpočtům 14krát vyšší inkaso než konzumenti alkoholu ve vinné podobě. V důsledku tak na uhrazení veřejných výloh souvisejících s konzumací alkoholu, například výloh veřejné zdravotní péče, vlastně konzumenti lihovin poskytují v přepočtu na jednotku zkonzumovaného alkoholu 14krát vyšší objem finančních prostředků než konzumenti vína. Poté co balíček vstoupí v platnost, se už takto doširoka rozevřené nůžky ještě dále otevřou. Svým způsobem na to lze hledět i tak, že konzumenti čistého alkoholu v lihovině odvádějí na veřejnou zdravotní péči ze své „neřesti“ 14krát vyšší sumu než konzumenti čistého alkoholu ve víně, ačkoliv se jedná o jeden a týž alkohol. Přitom konzument lihoviny a konzument vína získají úplně stejnou – stejně nákladnou – zdravotní péči, jestliže jim jejich „neřest“ způsobí zdravotní problémy.
Zapáté, ministerstvo financí hodlá v rámci jiné novely snížit DPH na točené pivo. Takový krok je už pak úplně nepochopitelný a je v přímém rozporu s hlavním cílem, který prý vláda prosazuje a jenž je údajně i účelem projednávaného balíčku – tedy aby byl alkohol méně dostupný. Jestliže chce od konzumace alkoholu odrazovat, pak snížení DPH na točené pivo nemůže dopustit a současně by měla zvýšit spotřební daně na víno i pivo.
Prezentované cíle jednoho kroku jsou tak paradoxně dalšími kroky prakticky souběžně pošlapávány. Balíček tak bude ještě více než doposud favorizovat „měkký alkohol“ před lihovinami, tudíž vyšle veřejnosti falešný signál o nižší škodlivosti alkoholu v pivu a vínu.
Vyšlo v Hospodářských novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
