Českou republiku zřejmě další vlna privatizace hned tak nečeká. Vláda zamítla strategii ministerstva financí, která usiluje o prodej podílů v podnicích a firmách, kde stát drží méně než deset procent. Přitom se to nezdá jako špatný nápad. Zvláště ve státě, kde – jeden bizarní příklad za všechny – ministerstvo vnitra provozuje svou vlastní cukrárnu.
Stát je neefektivní vlastník.
Alespoň tedy v zemích střední a východní Evropy.
A česká vláda kontroluje zhruba 15 procent kapitálu podnikové sféry, což ji v rámci EU řadí spíše mezi větší vlastníky. Nepřekvapí, že dalšími většími vlastníky jsou v rámci EU prakticky výlučně státy bývalého východního bloku – vedle Česka také Pobaltí, Maďarsko a Slovinsko.
V nových členských zemích unie je přitom profi tabilita podniků se státní účastí citelně nižší než ziskovost soukromých firem, zvláště pak v průmyslových odvětvích. Zaměříme-li se na Bulharsko, Českou republiku, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko, bylo v letech 2004 až 2013 jedinou výjimkou z tohoto pravidla Slovensko v roce 2009. Tehdy se u našich východních sousedů ziskovost ve státní i soukromé sféře vzácně srovnala kvůli propadu zisků soukromé sféry během vrcholící finanční krize. Mimochodem nůžky v profitabilitě mezi státními a soukromými podniky se v regionu střední a východní Evropy pod tíhou krize a jejích důsledků v uplynulých letech celkově přivřely a zůstává otázkou, zda je slovenský případ naprostou anomálií, nebo předznamenáním určitého trendu stírání rozdílu ve výkonnosti státní a soukromé sféry. To ukáže čas.
I tak je však nápad ministerstva financí na privatizaci menšinových státních podílů dobrý. Potenciálně může vynést desítky miliard korun. Veřejným financím by to svědčilo. Ačkoli výnosy z privatizace nemohou samy o sobě přispívat k fiskální konsolidaci, související redukce celkového zadlužení snižuje náklady na obsluhu dluhu, a tím přispívá k fiskální udržitelnosti.
Privatizace menšinových státních podílů v rozličných společnostech by však měla opravdový smysl jen tehdy, nebude-li falešným liberalizačním gestem. Jakousi kouřovou clonou, jíž se ministerstvo financí bude snažit jen překrýt skutečnost, že v oblasti svých zásadních majetkových účastí chystá naopak centralizaci a utužení poměrů. Ani takovými úvahami se úřad Andreje Babiše netají. Mohou být kontraproduktivní.
Jak totiž shledává například empirický výzkum zaměřující se na společnosti poskytující veřejné služby, podniky s menšinovým vlastnictvím státu dosahují lepších výsledků v oblasti nákladové hospodárnosti než podniky s většinovou státní účastí. Potvrzuje se, že celospolečensky žádoucí může být přechod z většinového na menšinové státní vlastnictví, nikoli další utužování státní moci v podnikové sféře. Méně je zkrátka opět více. Kéž tak uvažují i v Letenské ulici.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
