Čínský jüan je od pondělka světovou měnou. Jedná se o velké politické vítězství pro Čínu. Je to také milník ve vývoji globální ekonomiky. Vždyť naposledy se složení koše hlavních světových měn měnilo v minulém století, v roce 1999. Euro tehdy vystřídalo německou marku a francouzský frank.
Zařazením jüanu do koše měn, od něhož se odvozuje hodnota takzvaných zvláštních práv čerpání (devizové rezervy spravované MMF), je vyvrcholením zápasu Pekingu o místo na slunci. Finální fáze tohoto zápasu začala v březnu 2009. To se svět ocitl v hlubokém útlumu způsobeném finanční krizí. Guvernér čínské centrální banky Čou Siao-čchuan tehdy vystoupil se zásadním projevem, v němž kritizoval podobu globálního finančního systému, až příliš závislého na jediné měně – dolaru. Čou pro svou kritiku mohl těžko zvolit lepší dobu. Jen pár dní před jeho projevem se americké burzy podívaly na své krizové dno. Amerika byla na kolenou – krizi zavinila a trpěla. Více než Evropa. A více než Asie a Čína zvláště.
Po necelých sedmi letech je obrázek docela jiný. Ekonomika USA se nachází v celkem slušné kondici. Zato Evropa a Asie, a hlavně Čína, si o dobré kondici mohou nechat zdát. Evropa se potácí na útěku před dluhovou krizí, Čína naopak možná do závažné krize směřuje.
Neméně potácivě. Už letos v srpnu vylekala svět, když se rozhodla devalvovat svou měnu. Zdá se, že devalvace byla jednou z podmínek zařazení do koše světových měn. Jüan se začal více pohybovat v rytmu tržních sil. Zařazení do koše měn je dalším krokem ve stejném směru – tedy vstříc trhu.
Srpnovou devalvaci lze ovšem vidět také jako pomoc čínským vývozcům, které trápilo posilování jüanu, stále do jisté míry zavěšeného na americký dolar. Jenže touto pomocí vývozcům Peking nepřímo přiznal horší stav své ekonomiky.
Nebo alespoň to, že se mu úplně podle představ nedaří delikátní přeměna hospodářství z exportně a investičně orientované ekonomiky v ekonomiku opřenou o kupní sílu a spotřebu vlastního obyvatelstva.
Protože vstup do koše světových měn je dalším krokem „tržním směrem“, je třeba do budoucna počítat s vyšší kolísavostí čínské měny. To však neznamená, že Peking od ní dá ruce pryč. V případě hrozby většího otřesu bude Peking nadále intervenovat. Celkově ale budou jeho intervence méně časté než dosud.
Tažení za jüan jakožto světovou měnu Peking načasoval dobře. Během něj však také přistoupil na pravidla globálního finančního systému, téhož, který kvůli dominanci dolaru kritizuje.
Říká, že tento systém uznává. Lépe řečeno, že mu nezbývá než se přizpůsobit. Čína je teď blíže vyspělému ekonomickému světu – vlastně se do něj může směle počítat. Je ale blíže i konvenčním ekonomickým pravidlům. Přes svou značnou ekonomickou sílu a solidní vyhlídky není tak mocná, aby si psala pravidla vlastní.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
