„Pokud kurz eura překročí hranici 1,50 dolaru, bude to pro evropský průmysl a evropskou ekonomiku katastrofa,“ bil nedávno na poplach Henri Guaino, ekonomický poradce francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, zpravují agentury. Amerika se dle něj snaží snížit hodnotu svého státního dluhu prostřednictvím inflace.
Inflační hrozba, jež se vznáší nad dolarem, je zásadním důvodem jeho nynějšího oslabování – a relativního posilování eura. „V určité chvíli se silné euro stane pro Evropu nesnesitelnou zátěží,“upozorňuje Guaino. A dodává: „Evropa bude muset reagovat nejspíše tištěním peněz, což však rovněž povede k inflaci.“ Míní-li svá slova vážně – je pravda, že další francouzští političtí představitelé jeho výroky později tlumili -, nadějeme v dohledné době globálních závodů ve znehodnocování světových měn. A globálních závodů v inflaci.
Znehodnocování měn tiskem nových peněz však nevede jen k růstu cen, nýbrž i k neblahému pokřivení celé ekonomiky a posilování vlivu vlád a bank. Nově natištěné peníze totiž hospodářským systémem proudí cestičkami vykolíkovanými převážně právě jimi. Tohoto jevu si všiml už Richard Cantillon, dějinně snad první ekonom-teoretik; tvořil na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století*.
Cantillonův efekt udává, že navýšení množství peněz v dané ekonomice nemá shodný dopad na její jednotlivé subjekty. Peníze právě vytvořené při peněžní či úvěrové expanzi jsou vládou nebo bankami utráceny pochopitelně ještě předtím, než přispěji k růstu cen (k tomu dojde až po jejich prvním vydání). Vlády a banky tedy kupují s novými penězi za staré – nezvýšené – ceny. Cenová hladina vzrůstá až poté – když jsou ty peníze plně v oběhu. Než doproudí k většině běžných občanů, cenová hladina vzroste a občan se tedy z podobné výhody netěší. Vlády a banky také ony peníze utrácí pouze za určité druhy zboží či služeb, čím zvyšují poptávku – a tedy i ceny – v příslušných sektorech jako první.
Shrnuto, peněžní expanze nejenže zvyšuje ceny, jež ve formě inflační daně zaplatí nakonec všichni občané, ale také činí primární nákupy vlád a bank značně výhodnými. Když přidáme, že inflace umazává reálnou hodnotu vládního dluhu a utužuje vliv vlády a bank nad ekonomikou, je zjevné, že Sarkozyho muž ta slova mohl myslet vážně, a to přímo smrtelně**.
*) Viz také Bankéři žijí z inflace (rozhovor autora blogu s Jesúsem Huertou de Soto).
**) Nebyl to první podivný ekonomický nápad, co se rodí kolem Sarkozyho. Viz Sarkozymu svitlo; je zase mimo. A Carla už jen brnká.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
