Po včerejšku máme nový rozpočet. Alespoň tedy jeho základní rámec. Vláda tak učinila první krok ven z provizoria, kompletně by se z něj měla dostat zhruba za měsíc. Oproti rozpočtu Babišovy vlády omezila výdaje o 77 miliard korun. Mnohdy ale jde spíše jen o optické omezení nebo o omezení, které bude obtížně udržitelné pro příští léta.
Nečekaně výrazná inflace, kterou mocně pohání růst výdělků, nafukuje rozpočtové příjmy. Fialův kabinet totiž nyní oproti tomu Babišovu počítá s o více než 62 miliardami korun navíc. Vyšší inflace z definice znamená vyšší ceny v ekonomice, takže i vyšší inkaso daně z přidané hodnoty či daní z příjmu. Takto se příjem vlády nafukuje o 37 miliard korun. Další tučné miliardy vláda oproti předpokladu Babišova kabinetu získá vyšším výběrem sociálního pojistného.
Omezení výdajů o 77 miliard doprovázené nafouknutím příjmů o nějakých 62 miliard by čistě matematicky mělo přinést celkovou redukci „manka“ Babišova rozpočtu o přibližně 140 miliard korun. Jenže tak tomu není, neboť Fialovův kabinet uskuteční některé výdaje, s nimiž Babišova vláda nepočítala. Bude lidem kompenzovat vyšší ceny energií, důchodcům v létě mimořádně přidávat na penzích a musí se popasovat také třeba s růstem úroků na vlastním dluhu – rostou náklady obsluhy vládního dluhu. Takže 140 miliard se smrskává na 97 miliard a výsledkem je schodek 280 miliard, nikoli 237 miliard.
Navíc, jak je zmíněno, některá výdajová omezení jsou jen optická nebo obtížně udržitelná. Třeba zmrazení plateb pojistného. Jak upozorňuje i Národní rozpočtová rada, pro zmrazení plateb, které představuje vůbec největší výdajové omezení, za 14 miliard korun, chybí legislativní opora. Ale zejména: pokud současně se zmrazením plateb nedojde k úpravě výdajů zdravotních pojišťoven, přenesou se náklady snížení schodku na ně. Ty tak budou muset sahat do svých rezerv, příp. dokonce bude muset dojít v příštích letech k omezení poskytování některých druhů veřejné zdravotní péče.
Opticky se tudíž sice snižuje schodek státního rozpočtu, ale jenom proto, že se dopady tohoto snížení zatíží zdravotní pojišťovny. Jenže ve výsledku státní rozpočet i rozpočty zdravotních pojišťoven představují jeden systém. Systém veřejných rozpočtů. Škrtem za 14 miliard se místo státního rozpočtu jen zatíží jiná část systému veřejných rozpočtů. Takže pro daňového poplatníka, který ve finále vše platí, zůstane zátěž beze změny. Jinými slovy, nejde o „tupý škrt“, jak včera pronesl prezident Miloš Zeman, protože to zatím ani žádný skutečný škrt není.
Do příštích let už Fialova vláda nemůže počítat ani s inflačním nafouknutím příjmů. To je prostě výsledkem mimořádné situace, která nastala po pandemii. Už letos ve druhé polovině roku inflace citelně zmírní a v příštím roce se dostane na své běžné úrovně.
Pokud tedy vláda v rozpočtu na rok 2023 nenajde skutečné a trvalé úspory, velmi pravděpodobně se bude muset uchýlit k navýšení daní. Anebo nesplnit slib, že stlačí rozpočtový schodek na úroveň tří procent hrubého domácího produktu.
Hrozba navýšení daní se tak stále vznáší ve vzduchu. Vláda dost možná jen čeká, až se přežene inflační smršť. Nechce lidi a firmy, zatížené letos nejvýraznější inflací od 90. let, zatížit ještě navíc růstem daní. Což je politicky prozíravé. Andreji Babišovi by to mohlo pomoci na Hrad, takže Fialův kabinet by tím významně nahrál svému arcirivalovi.
První salvu ke zvýšení daní nicméně už vystřelil prezident Miloš Zeman. Ten včera ve svém už zmíněném projevu před poslanci volal po obnovení vyššího zdanění příjmu fyzických osob. Prezident v tom nachází společnou řeč s institucemi typu Mezinárodního měnového fondu. Ty žádají to samé, neboť takzvané zrušení superhrubé mzdy, k němuž došlo loni, považují za příliš nákladný krok, jenž veřejnou kasu stojí daleko více, než jaký má přínos. Takzvané zrušení superhrubé mzdy totiž pomáhá zejména domácnostem bohatším, přičemž ovšem citelně prohlubuje zadlužení veřejných rozpočtů.
Zkrátka a dobře, Fialovu kabinetu se pro letošek podařilo snížit obří deficit navržený Babišovou vládou, avšak zatím převážně jen díky různým jednorázovým nebo dokonce jen optickým efektům. Skutečné, koncepční a udržitelné překopání veřejných financí představuje úkol, který má Fialova vláda stále před sebou. Možná už teď chápe zřetelněji, než když nastupovala, že se to neobejde bez zvýšení daní. Jen zatím není ten správný čas to voličům začít říkat. Zatím je na to připravuje hlavně prezident.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
