Konec krize? Konec recese? Oživení? V médiích po celém světě se to jen hemží úvahami nad možným koncem kritického období krize, jež započala roku 2007 v USA. Autor blogu v poslední době hovořil na to téma se čtyřmi nositeli Nobelových cen za ekonomii.
V jednom se ti muži jistě shodnou: nejhorší má Amerika za sebou, ale na cestě za plným oživením na ni číhá řada úskalí (Peter Schiff, prorok krize, má ovšem jiný názor).
„Nyní už je jasné, že jsme unikli absolutní katastrofě,“řekl Robert Merton (rozhovor autora blogu), profesor ekonomie, jenž působí na Harvard Business School, a nositel Nobelovy ceny z roku 1997. „Významným kladem pro celý finanční sektor je nynější růst globálních akciových trhů.“ Kursy akcií totiž odrážejí hodnotu, kterou trh přisuzuje aktivům firem a podniků. A o hodnotu těchto aktiv se zase opírá ocenění všech těch půjček, komerčních hypoték a dalších produktů, jež byly krizí tak zasaženy, vysvětluje.
Červencové dno
„Klíčové ukazatele signalizují, že americká ekonomika dosáhla dna v červenci,“ souhlasí Robert Fogel (rozhovor autora blogu), emeritní profesor Chicagské univerzity a nositel Nobelovy ceny z roku 1993.
Zatímco Merton je špičkový specialista v oblasti finanční ekonomie (stál – podobně jako další nobelista Myron Scholes [rozhovor autora blogu] – v pozadí nechvalně proslulého hedgeového fondu Long Term Capital Management, jehož kolaps před jedenácti lety málem zničil světový finanční systém), Fogel se zaměřuje na historickou ekonomii. „Průměrná recese trvala v USA po druhé světové válce méně než jedenáct měsíců. Tato je dvakrát tak dlouhá. V tomto ohledu je tedy odlišná,“ vysvětluje. Nynější recesi připodobňuje k té z roku 1983. „A srovnání s velkou hospodářskou krizí třicátých let? To není na místě, to jsou jen spekulace médií,“ dodává Fogel.
Mírným optimistou je i Paul Samuelson, čtyřiadevadesátiletý doyen ekonomické vědy (rozhovor autora blogu), emeritní profesor bostonského Massachusetts Institute of Technology a nositel Nobelovy ceny z roku 1970.
„Pravda, situace teď vypadá trochu lépe. Ale není to vůbec proto, že by snad hospodářský systém léčil sám sebe, nýbrž jen díky krevním transfúzím v podobě fiskálních stimulů,“ řekl autor nejprodávanější ekonomické učebnice všech dob a někdejší hlavní ekonomický poradce prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Jenže právě fiskální stimuly, jimiž americká vláda podle všeho nebezpečí propuknutí druhé velké deprese zažehnala, a s nimi související enormní zadlužení budou velkými balvany v cestě americké i světové ekonomiky za hospodářským oživením. „Problém s americkými stimuly vězí v tom, že jsou financovány dluhově. To v budoucnu bude ekonomiku stahovat ke dnu,“ tvrdí Fogel. „Ústřední problém teď vidím na straně fiskální politiky, v explodujícím zadlužení,“ obává se Edmund Phelps (rozhovor autora blogu), profesor Kolumbijské univerzity, nositel Nobelovy ceny z roku 2006. „Udivuje mě, že nad tím nikdo – s výjimkou pár ekonomů rakouské školy – nevyjadřuje znepokojení.“
Fanatický Fed
Phelps se zato nestrachuje, že by během oživovací fáze hrozila inflace. V monetární politice zkrátka problém nevidí.
„Tak jako Fed nedopustil, aby nastala deflace – byl až fanatický v boji s ní, nenechá propuknout ani inflaci,“ soudí. „Podobně jako Fed ve správný čas napumpoval peníze do ekonomiky, dostane je obratně i ze systému, až bude třeba.“
Merton takovým optimistou, co se týče zkrocení inflace, není. „Existuje riziko, že jakmile nastane oživení, budeme se potýkat s inflací. Pak bude velmi obtížně udržet křehký růst a zároveň potlačit sílící tlaky ke zvyšování cen.“ Připouští též, že se o slovo může opět přihlásit stagflace, zapeklitá kombinace poměrně vysoké inflace a stagnace v růstu hrubého produktu. Tu Spojené státy prožily již v sedmdesátých letech.
Run na dolar
„Myslím, že to bude typické oživení. Z recese se budeme dostávat podobně jako při recesích předchozích,“ uklidňuje Fogel s tím, že nějaká enormní, netypická inflace není pravděpodobnou variantou dalšího vývoje. „Mírná inflace by nám v současné situace velmi pomohla,“ míní dokonce. Upozorňuje však na fakt, že zatímco zásahy v oblasti monetární politiky – například všechny ty Fedem napumpované peníze – se v ekonomice reálně projeví během šesti měsíců až jednoho roku, v případě zásahů ve fiskální sféře může být doba, než se reálně projeví, ještě delší. „Fiskální opatření tedy oživující ekonomiku teprve ještě nakopnou. Čekám, že se projeví v následujících dvanácti měsících.“
To, že je konec recese „za rohem“, však dle Fogela neznamená, že nezaměstnanost začne hned klesat. „Zatímco například akciové trhy zpravidla signalizují budoucí vývoj ekonomiky v předstihu, nezaměstnanost jej reflektuje se zpožděním,“ vysvětluje. „Počet lidí bez práce tedy ještě nějaký čas poroste, než začne klesat.“ Phelps předpokládá, že ještě za tři roky bude nezaměstnanost v USA někde mezi sedmi a osmy procenty.
Se Samuelsonem sdílí Phelps obavu o budoucnost americké měny. „Opravdu velký problém spočívá v tom, co bude s dolarem. Může zkolabovat? Samozřejmě, že může zkolabovat,“ uvádí. „Dříve či později přijde nezřízený run proti dolaru,“ temně prorokuje Samuelson. „A až ten den přijde, všechny ty naše hedgeové fondy se k runu připojí. Nedělám si iluze, že by taková situace nevyústila v nový celosvětový otřes.“
Lukáš Kovanda, Boston, Chicago, New York
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
