Cena ropy už zase letí vzhůru. V minulém týdnu surovina několikrát skokově zdražila a dostala se tak na úrovně, jichž naposledy dosahovala v horkém létě roku 2008 – před pádem investiční banky Lehman Brothers, před kritickou fází finanční krize, před světovým hospodářským útlumem. Aktuálně ropa zdražuje zejména kvůli nepokojům v Libyi a vůbec kvůli déle trvajícímu napětí a bouřím na Blízkém východě. Ale jejich příčinou – alespoň zčásti – není podle mnohých nic jiného než opět zdražování, tentokrát potravin: blízkovýchodní lid se prý bouří i proto, že skýva chleba je neúnosně drahá.
Ropa zdražuje již delší dobu. Lze říci, že růst její ceny následně přispěl – například skrze dražší benzin pro dodavatele, pekaře, závozníky – k vzestupu cen potravin. Zdražení potravin zase přispělo – skrze bouřící se Blízký východ a následnou nervozitu na globálních trzích – k vzestupu ceny ropy. Začarovaná spirála. Jak vidno, ceny energií (ropy) či potravin jsou značně kolísavé. Proto je ekonomové vylučují, když počítají takzvanou jádrovou inflaci. Ta tedy odráží pohyby cenové hladiny, aniž bere v potaz právě silně rozkmitané ceny energií a potravin.
Když tedy začne povážlivě stoupat jádrová inflace, mnozí ekonomové zpozorní, jsou rozrušeni, více, než když stoupá inflace obecná. Růst cen totiž najednou nejde svést výhradně na kolísavost trhů, na útoky spekulantů a tak podobně. Právě to se nyní děje – jádrová inflace ve čtyřech největších ekonomikách (USA, eurozóna, Čína, Japonsko) stoupá. Ekonomové jsou rozrušeni o to více, že se tak děje při stále ještě značně nevyužitých kapacitách, jak upozorňuje investor Gavyn Davies. Na růst ceny totiž obvykle tlačí plné využití zdrojů, ať už kapitálových či lidských. Jenže třeba v USA nelze při poměrně vysoké míře nezaměstnanosti o plném využití vůbec mluvit. Jádrová inflace přesto stoupá. Proč?
Pokud tedy inflace nevzrůstá kvůli napjatým kapacitám, nabízí se další možné vysvětlení – k zdražování dochází z důvodu enormního růstu objemu peněz v jednotlivých ekonomikách, jež byly napumpovány v rámci záchranných opatření v době finanční krize či následného útlumu. Když se tisknou peníze tempem rychlejším, než jakým stoupá výroba, ceny musejí růst, říká selský rozum.
A co teprve, až budou ony kapacity využity naplno.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
