Prezident Miloš Zeman dal včera zřetelně najevo, že rozpočet na příští rok to u něj nebude mít tak snadné jako rozpočet na rok letošní. A to přesto, že navrhovaný schodek na rok 2022 je o 110 miliard korun nižší než deficit, s nímž rozpočet může počítat letos. Letos vláda může spadnout do minusu až 500 miliard korun, což se ale nestane. Finální deficit se bude pohybovat kolem 410 miliard korun.
Postoj Hradu k návrhu rozpočtu může být překvapivý politicky, neboť dosud prezident stávající vládu v zásadních otázkách typu rozpočtu podporoval. Není však překvapivý z odborného, ekonomického hlediska. Odborná ekonomická obec už několik měsíců žádá vládu o předložení věrohodné strategie dlouhodobého ozdravování českých veřejných financí. Na to však vláda zatím neslyší.
Bez dlouhodobé strategie je deficit navržený na příští rok, 390 miliard korun, signálem, že Česko by mohlo v ozdravování svých veřejných financí už právě od příštího roku začít výrazně zaostávat za většinou dalších zemí EU, včetně například Německa. Takové zaostávání by mezinárodní investoři dříve či později „vytrestali“ zhoršením ratingu dluhu České republiky. To by české zadlužení na úrocích prodražilo, takže by zbývalo méně na příslovečné důchody, školy, nemocnice, dálnice a železnice.
V tuto chvíli má ČR desátý nejlepší rating v celé EU, vyjdeme-li z hodnocení tří světově nejvýznamnějších ratingových agentur, tedy Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch. Ze zemí bývalého východního bloku má Česko rating nejlepší. Prezident Zeman se zjevně přidává na stranu odborné obce v obavě, že by o toto své příznivé postavení mohla ČR přijít.
Prezidentův krok je však i výstrahou dalším politickým stranám a uskupením, které si „brousí zuby“ na zásadní úspěch u říjnových voleb. A třeba i na obsazení ministerstva financí. Žádná z politických sil, které mají realistickou šanci se do Sněmovny v říjnu dostat, nemá ve svém volebním programu uspokojivě zapracován nástin toho, jak by ozdravování veřejných financí řešila. Zjednodušeně se dá říci, že jednotlivé strany, koalice a uskupení vesměs mnohem více slibují, než aby uváděly, kde na své sliby vezmou peníze, když navíc ještě budou muset razantně veřejné finance ozdravovat.
Klíčová vyjednávání a sněmovní jednání ohledně rozpočtu se povedou až po volbách. Jejich aktéři dnes ještě nejsou známi. S výjimkou jednoho – prezidenta Zemana. Vzhledem k tomu, že Hrad už nyní dává najevo, že bude na úspory výrazně tlačit, lze stran jednání o rozpočtu předpokládat napjatou situaci, zejména pak v listopadu a prosinci. Česku tak hrozí rozpočtové provizorium.
Na provizorium by došlo tehdy, pokud vláda vzniklá na základě výsledku říjnových voleb rozpočet neprosadí. V takovém případě by se výdaje státu řídily podle rozpočtu minulého roku. Konkrétně by se každý měsíc uvolnila jedna dvanáctina loňských výdajů. To se týká i výdajů na mzdy a důchody. Většina výdajů by tak byla provozního rázu, stát by v provizoriu investoval jen minimálně. Provizorium by také omezilo přísun peněz z evropských fondů. To vše v době, kde jsou veřejné investice státu pro výkon ekonomiky kvůli jejímu zotavování z pandemie stále vysoce podstatné. Navíc v době, kde je kvůli konci programového období EU nutné evropské peníze čerpat rychleji.
V režimu rozpočtového provizoria Česko fungovalo v letech 1999 a 2000, kdy coby premiér vládl právě Miloš Zeman. Tehdy ovšem provizorium nenarušovalo právě třeba čerpání evropských peněz, neboť Česko ještě nebylo členem EU.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
