To bylo na přelomu roku slávy, že Česká republika hospodaří přebytkově.
Prezident Zeman se dokonce před poslanci nechal slyšet, snad jen žertem, že ministra Babiše za tak hezký výsledek navrhne na Nobelovu cenu za ekonomii. Jenže v prvním letošním čtvrtletí už jsme se zase prudce zadlužovali. Dokonce nejrychleji ze všech zemí Evropské unie. Podíl státního dluhu k hrubému domácímu produktu se navýšil zpět k úrovni 40 procent. V absolutním vyjádření je na historickém maximu.
A – všichni mlčí.
Nejdříve rekordní přebytek, pak hned prudké zadlužování. Odkud se takové přemety státní kasy berou? V Letenské ulici si loni zjevně nejprve usmysleli, že ke konci roku 2016 – nějakých deset měsíců před volbami – ohromí veřejnost poklesem státního dluhu.
V prosinci tak ministerstvo rušilo aukce státních dluhopisů navzdory tomu, že poptávka po českém dluhu byla solidní. Zrušené aukce společně s celoročním „rušením“ investic zásadně přispěly k rozpočtovému přebytku. Za něj dnes Babiše velebí nejen prezident, ale třeba i mnozí podnikatelé.
Nerozumějí – spíše však nechtějí rozumět – tomu, jak to s dluhem vlastně je.
Přitom je to docela prosté. O co méně si vláda půjčovala koncem loňského roku, o to více si půjčovala začátkem roku letošního. Babiš získal pověst zdatného hospodáře zkrátka jenom tím, že své půjčování o jedno čtvrtletí pozdržel. Letos už si zase půjčoval – tedy zadlužoval republiku – jako divý. Ministerstvo financí prodalo za tři měsíce dluhopisy a pokladniční poukázky v objemu výrazně vyšším, než byl jeho vlastní plán. Právě tak kompenzovalo pomalé zadlužování z konce roku 2016. Argumentovalo příznivými podmínkami na trhu. Jenže ty, jak víme, panovaly i loni.
Blížící se volby, zdá se, nemají vliv pouze na časování, ale i na podobu zadlužování české vlády. Ministerstvo financí letos masivně prodává dluh v krátkodobé podobě ve formě pokladničních poukázek. Navzdory tomu, že nad závislostí na krátkodobém financování opakovaně pozvedá obočí Mezinárodní měnový fond. Jak si všímá kolega Marek Dřímal z Komerční banky, všechny pokladniční poukázky prodané v letošním roce mají splatnost do konce září. To by ministerstvu financí mělo umožnit, aby právě ke konci třetího čtvrtletí opět vykázalo pokles státního dluhu. Necelý měsíc před volbami tak Babiš bude moci oživit svou pověst zdatného hospodáře. Zadlužení pak sice naroste ke konci roku, ale to už náš zdatný hospodář bude nejspíše pošilhávat po premiérském křesle, pokud v něm tedy nebude rovnou sedět. Přičinliví „apolitičtí“ úředníci z Letenské, kteří mu evidentně kouzla s dluhopisy vymýšlejí „na míru“, na tom budou mít svůj nesmazatelný otisk.
Loňský přebytek a předpokládaný zářijový pokles státního dluhu budou nepochybně esy Babišovy předvolební kampaně. Půjde ale o cinklá esa. Bohužel polovina národa se tváří, jako by cinklá nebyla.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
