POPEKONOMIE
Úzká, avšak vlivná skupina právníků parazituje na celé společnosti a vysává její bohatství
Jedno z loňských vydání Bulletinu advokacie přináší zajímavou statistiku. Jde o srovnání počtu advokátů v šesti vybraných evropských zemích, Německu, Belgii, Španělsku, Francii, Itálii a Lucembursku. Do čela žebříčku se při přepočtení na obyvatele dostává Lucembursko, předstihující Španělsko a Itálii. Další země, včetně Německa, následují – s poměrně zřetelným odstupem.
Prvenství Lucemburska bulletin vysvětluje přítomností Soudního dvora EU a Soudního dvora Evropského sdružení volného obchodu, kteréžto instituce v malé zemi sídlí.
Zaujme tak hlavně v evropském kontextu poměrně vysoký počet advokátů na obyvatele ve Španělsku a Itálii. Zřejmě ne úplnou náhodou jde zároveň o státy těžce zkoušené evropskou dluhovou krizí a jejími důsledky.
Řada odborných studií konzistentně prokazuje, že poměrně vysoký podíl právníků na celkové pracovní síle působí negativně na hospodářský růst té či oné země přepočtený na obyvatele. Korelace pochopitelně ještě neznačí příčinnost. Může ale být vyšší počet právníků právě i příčinou nižší výkonnosti dané ekonomiky?
Ekonom George Stigler proslul teorií ovládnutého strážce. Když ji aplikujeme na oblast práva, říká, že postupem doby, jak příslušné instituce, například soudy, stárnou, stoupá neefektivita nikoli práva a legislativy jako takových, které se vyvíjejí, ale právě příslušných institucí. Instituce nejsou v pokročilém stadiu už podrobeny veřejnému zájmu, i když se tak často tváří, ale ekonomickým zájmům úzké skupiny lidí, konkrétně právnické profesní vrstvy.
Právníci si podmaňují „strážce“ – čili veřejnost reprezentovanou volenými politiky – a přetvářejí justiční systém k obrazu svému. Pochopitelně zejména tak, aby inkasovali za své úsilí vyšší finanční výnos. Vyšší příjmy právníků pak lákají další, aby se stali příslušníky této vrstvy. Nadbytečný počet právníků se následně zrcadlí v nadbytečném počtu právních sporů a lobbováním za stále složitější regulace – v nichž se pochopitelně orientují již jen právníci. To vede k celkové ekonomické neefektivitě, která se záporně podepisuje na hospodářském růstu země. Úzká, avšak vlivná skupina právníků vlastně parazituje na celé společnosti a excesivně vysává její bohatství. Příčin „nerůstu“ řady zemí Evropy je jistě více. Stojí však za to se zamyslet, nakolik k němu přispívají právě takové faktory jako nadbytek právníků. Je to aktuální i v Česku, kde, jak dokládá zmíněný bulletin, počet advokátů v přepočtu na obyvatele roste. Už předčíme třeba Francii.
Vyšlo v Euru.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
