Zároveň se rozevírají nůžky bohatství vytvářeného ve dvou metropolích kdysi sjednoceného státu, Československa. Praha se v posledních letech svým bohatstvím Bratislavě, resp. Bratislavskému kraji citelně vzdaluje. Nůžky mezi oběma metropolemi jsou nyní nejrozevřenější v tomto tisíciletí, jak zachycuje graf níže.

Rozdíl v bohatství Prahy a Bratislavy přepočteného na obyvatele je nyní nejvyšší v tomto tisíciletí.

Pokud vezmeme v potaz současnou podobu EU, tj. bez Británie, je Lucembursko nejbohatším regionem EU dlouhodobě, po celé uplynulé desetiletí. Jižní část Irska na druhé místo poskočila v roce 2015. Růst irského hrubého domácího produktu v roce 2015 byl natolik mimořádný, že k němu, resp. příslušné revizi Eurostat vydal zvláštní prohlášení (zde). Statistický úřad EU tehdy vysvětloval prudký nárůst irského HDP jako důsledek globalizace a přesunu velkých nadnárodních společností. Irsko je vyhledávanou evropskou základnou například velkých amerických technologických firem typu Apple. Právě přítomnost těchto firem v jižní části Irska má lví podíl na tom, že právě od roku 2015 jde trvale o druhý až třetí nejbohatší region EU.

Příklad Irska rovněž ilustruje, že vysoký hrubý domácí produkt na obyvatele nemusí mít zcela těsnou vazbu na životní úroveň obyvatel daného regionu, a to ani po přepočtu dle standardu kupní síly. Hrubý domácí produkt totiž zachycuje bohatství, které se na daném území vytvoří, resp. hodnotu zboží a služeb, které se tam vyrobí, neříká však už, kolik z této vytvořené hodnoty v regionu také zůstává, a už vůbec ne, jak je tato hodnota rozdělena mezi obyvatelstvo.

S tímto na zřeteli je třeba brát také třetí příčku Prahy. Podstatná část hrubého domácího produktu vytvořeného v Praze, resp. firmami sídlícími v Praze, které představují dcery zahraničních mateřských společností, totiž odplyne ve formě dividend do zahraničí.

I tak je jistě příznivé, že Praha svoji pozici v žebříčku v uplynulém desetiletí upevnila. Loni, ale i v roce 2018 obsadila třetí příčku v celé EU (opět, brána v potaz současná EU, bez Británie), přičemž v letech od roku 2010 se umísťovala na čtvrtém až sedmém místě. Na sedmém místě skončila v roce 2012, od té doby si trendově své umístění v žebříčku zlepšuje. Není to samozřejmost. Zmíněný Bratislavský kraj obsadil ještě v roce 2013 čtvrtou příčku, takže se umístil před tehdy šestou Prahou, avšak od té doby klesl až na předloňskou příčku třináctou.

Praha se v letech 2018 a 2019 zato dokázala trvaleji dostat před regiony Brusel a Hamburk, za nimž od roku 2010 do roku 2017 soustavně zaostávala.

Rozdíl v bohatství jednotlivých měst či regionů EU ovlivňují mnohé faktory, nejen počet sídel nadnárodních společností. Také třeba to, kolik lidí do daného města či regionu dojíždí za prací. Čím větší tento počet je, tím více lidí vytváří svojí prací hodnotu, která je pak statisticky připsána jinému regionu, než ve kterým bydlí. Vyvářená hodnota – hrubý domácí produkt – je pak v přepočtu na obyvatele rozpočítána na tím méně lidí, než jimiž je vytvářena. Což statisticky pochopitelně hrubý domácí produkt na obyvatele daného ekonomického centra zvyšuje.

Ale roli hrají i faktory, které už mají značnou ekonomickou váhu a těžko je ze stolu smést třeba jen částečně jako statistická zkreslení.

Tak například klíčovým důvodem chudnutí Bratislavy, resp. Bratislavského kraje vůči Praze je, že příliv přímých zahraničních investic na Slovensko je v posledních letech znatelně slabší než do Česka, jak plyne z údajů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky (viz graf níže). V letech 2009 až 2019 činil průměrně 2,5 procenta HDP ročně, přitom do ČR 3,6 procenta. (V letech 2001 až 2008 to bylo pro obě země shodně 6,4 %.) Zajímavé tedy je, že příliv investic na Slovensko po tamním přijetí eura v roce 2009 zpomalil v porovnání s přílivem investic do Česka, které euro nepřijalo.

Příliv přímých zahraničních investic na Slovensko byl v letech 2009 až 2019 v průměru citelně slabší než do Česka.