Dovolená v Turecku je pro našince rok od roku výhodnější. Předloni na začátku prázdnin vyšlo jedno pivo v Turecku v přepočtu na 50 korun. Loni touto dobou už stálo jen 44 korun. A v těchto dnech vyjde na 37 korun. A pochopitelně nezlevňuje jen pivo. Meziroční inflace v zemi sice letos v červnu rostla nejrychleji ze všech měsíců minimálně od ledna 2004 o více než patnáct procent, avšak ještě rychlejším tempem slábne turecká lira.
Právě to je důvodem popsaného znatelného zlevňování. Dovolenkáři tedy mohou mít ze stavu turecké ekonomiky momentálně radost, dlouhodobě ovšem je tamní hospodářská situace varovná dost možná pro celý svět. Svoji moc v zemi vládce Recep Tayyip Erdogan dále upevňuje. Kromě toho, že nastolil prezidentský systém, předal státní kasu do rukou svého zetě. Jen těžko si lze představit, že by právě on v oblasti hospodářské politiky jakkoli výrazněji svému stále mocnějšímu tchánovi oponoval. A právě to leká investory, pročež lira dále slábne. Erdogan totiž zastává svéráznou ekonomickou hypotézu, že inflaci způsobují vysoké úrokové sazby.
Proto na centrální banku až nevybíravě tlačí, aby zůstaly nízké… a výsledkem je, jaký div, rekordní inflace za posledních minimálně patnáct let. Erdogan jistě není tak hloupý, aby věřil, že vysoké úroky opravdu způsobují zdražování. Zato ovšem dobře ví, že nízké úroky ekonomiku snáze nadopují dluhem. A právě o soukromý i veřejný dluh se nyní opírá růst celé turecké ekonomiky. Ta loni expandovala tempem 7,4 procenta, tedy jedním z nejrychlejších na světě.
Nízké úroky usnadňují financování velkých infrastrukturních projektů, jako je nové istanbulské letiště nebo kanál spojující Černé a Marmarské moře. Těmto stavbám musí jít vše stranou a dohlíží nad nimi sám Erdogan. Zakázky rozděluje spřízněným firmám, čímž tuží loajalitu novodobé turecké oligarchie. Zároveň takové rozmáchlé projekty u nejširší veřejnosti podporují dojem silného, ba opět již imperiálního Turecka s neohroženým „sultánem“ v čele.
Takže tato „investice“ se pak Erdoganovi vrací u voleb, kde mu elektorát ve své většině oddaně dláždí cestu k už ryze autoritářské moci. Jedno je jisté. Dlouho to vydržet nemůže. Co hůř, podstatná část celkového tureckého dluhu není domácího původu. Na konci dubna dlužily turecké firmy a podniky zahraničním věřitelům 245 miliard dolarů, tedy skoro třetinu velikosti celé tamní ekonomiky. Slábnoucí lira tenhle dluh pochopitelně prodražuje.
Erdogan svým jednáním investory dále zneklidňuje, takže úprk kapitálu ze země pokračuje stejně jako slábnutí liry. Je nabíledni, že ochota zahraničních věřitelů zemi dále půjčovat dramaticky slábne. Kontury blízkého ekonomického rozvratu Turecka jsou tedy stále zřetelnější. Hospodářský pád země, spojníku mezi Evropskou unií a Blízkým východem, která je nejen jako člen NATO významná pochopitelně i z geopolitického hlediska, není nic, nač bychom se měli těšit.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
