Světová potravinová krize je nejspíše zažehnána. Ve světě totiž po více než dvou letech potraviny podle všeho konečně zlevňují. V Česku si ovšem na takový příznivý vývoj ještě počkáme, zatím je bohužel třeba připravit se na další zdražování. Řetězce a další prodejci se budou snažit mimořádné okolnosti maximálně kapitalizovat ve svůj prospěch.
Lidé v tuzemských obchodech by proto měli být nyní i v blížícím se adventním čase zvláště opatrní a nekupovat tu či onu potravinu za jakoukoli cenu. Je zbytečné se nechat „holit jako ovečka“, ač prodejci, včetně řetězců, zřejmě ještě řadu měsíců budou vytahovat zdůvodnění války a s ní souvisejících neustále se zvyšujících cen potravin. Budou se zkrátka spoléhat na setrvačnost v myšlení zákazníků a využít hezkou řádku měsíců k tomu, aby si navýšenými maržemi „mastili kapsu“. Nechť tedy zákazník ví, že podle statistiky OSN už nyní v listopadu potraviny ve světě podle všeho zlevňují a že zdůvodnění jejich pokračujícího zdražování není zcela pravdivé.
Zatím zdražování v českých obchodech pokračuje, a to dokonce zvyšujícím se tempem. Vždyť zatímco v září rostly ceny potravin meziročně o 21 procent, v říjnu už to bylo o více než 25 procent. Třeba cukr meziročně zdražil o více než 105 procent! Ve světě přitom dle zmíněných čísel OSN potraviny v říjnu meziročně podražily pouze o necelá dvě procenta. Jedná se o nejmírnější meziroční globální vzestup cen potravin za celé období od srpna 2020. Od ledna 2021 do července letošního roku přitom ceny potravin ve světě rostly soustavně, měsíc po měsíci, dvouciferným tempem. Zpomalení růstu na úroveň méně než dvou procent je tedy zásadní změnou předchozího trendu. A bude-li nynější nový trend pokračovat, velmi pravděpodobně se už v tomto měsíci dočkáme dokonce právě již poklesu světových cen potravin. Čísla za listopad budou zveřejněna v prosinci.
V Česku ale tedy zatím „žijeme na jiné planetě“, alespoň tedy z hlediska cenového vývoje celé řady potravin. Taková vejce letos zdražila z necelých 36 korun na více než 60 korun za desetikusové balení. Jde o nárůst o zhruba 75 procent. Pokud zdražení vajec v příštím roce zmírní na polovinu, deset kusů bude za nějakých dvanáct měsíců stát kolem 80 korun. Kostka másla letos zdražila z necelých 54 na 68 korun. To je o zhruba 26 procent. Koncem příštího roku se při zmírnění letošního cenového nárůstu na polovinu bude prodávat už za 77 korun. Zdraží-li hladká mouka v příštím roce o necelou polovinu svého letošního cenového nárůstu, jeden její kilogram vyjde koncem roku 2023 na 28,20 koruny. Přitom počátkem letoška vyšel na 15,50 koruny. Litr rostlinného oleje stál letos začátkem roku celorepublikově průměrně 43,70 koruny. Zmírní-li jeho zdražení v příštím roce na méně než polovinu oproti letošku, vyjde koncem roku 2023 na 67,50 koruny. Naštěstí ne všechny potraviny zdražují. Třeba brambory – jako jedna z mála potravin – nyní stojí stejně jako začátkem roku, kolem 18,30 až 18,40 koruny za kilogram. Bude záležet na úrodě, ale jejich cena by neměla ani do konce příštího roku výrazněji překročit úroveň dvaceti korun za kilogram.
Je však třeba počítat právě s tím, že prodejci, v čele s řetězci, se mohou v řadě případů vzpěčovat a zlevňování bránit i přes objektivní a již probíhající pokles ceny na světových trzích. Proto je důležitější než kdykoli jindy, aby zákazník „nenaskakoval“ na jakoukoli cenu a svojí obezřetností při nakupování vyvíjel na prodejce tlak. Prodejci totiž budou zlevňovat jen velmi neochotně – nebudou se chtít jen tak vzdát svých tučných marží. Nahrává jim fakt, že v lidech v posledních měsících dennodenní mediální „masírky“ hluboce zakořenila představa, že prudká inflace už tu bude navěky, že jde málem o jakýsi nový normál. A tuto náladu se budou v nadcházejících měsících snažit prodejci potravin kapitalizovat. Vedle například čerpadlářů, kteří jsou ostřílenými harcovníky sjíždění cenových vln.
Hlavním důvodem současného snížení cen potravin ve světě je inflace sama. Nelepším lékem proti inflaci je totiž, jak známo, právě zase jen inflace. Stranu poptávky vyšší ceny vedou k omezení nákupů, současně však nabídku motivují ke zvýšení produkce. Oboje vytváří tlak na zmírnění cenového růstu, a dokonce až na pokles cen. To přesně nyní sledujeme v přímém přenosu. Jistě, pomáhá i to, že se v létě podařilo OSN a Turecku dojednat dohodu mezi Ukrajinou a Ruskem o zajištění bezpečného černomořského koridoru pro vývoz ukrajinského obilí a dalších plodin. Ta byla minulý týden prodloužena, což ceny zemědělské produkce dále sníží.
Už nyní je tak možné říci, že jen těžko se ve světě nadějeme plošnějších bouří a protestů kvůli drahým potravinám, jaké si pamatujeme z let 2007 a 2008. Tehdy opravdu drahé potraviny otřásly řadou zemí, protože lidé se bouřili ve více než padesáti státech světa, od Haiti po Bangladéš. Letos s výjimkou Srí Lanky k bouřím kvůli potravinové drahotě prakticky nedochází. A to ještě jsou potíže Srí Lanky širší než jen v oblasti zajištění dodávek potravin.
Oproti letům 2007 či 2008 pomáhá také to, že až na drobné výjimky se jednotlivé státy zatím letos neuchýlily k zemědělskému a potravinářskému ochranářství. Omezování vývozu zemědělských plodin bylo totiž před čtrnácti, resp. patnácti lety faktorem, který moc přispěl k potravinovému nedostatku v řadě koutů světa. Od té doby se svět evidentně poučil, takže lze hovořit o dalším z triumfů volného obchodu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
