Poslechněte si nedělní diskusi u kulatého stolu

15 let v EU. Noví ministři v české vládě. Petice za odvolání na ministra kultury. Hosté: Daniel Kroupa, Petr Honzejk, Lukáš Kovanda.

Odvysíláno na Českém rozhlase Plus.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Tak asi bychom možná měli začít něčím pozitivním a slavnostním, čili 15 let České republiky Evropské unii. Hovořilo se na to téma během právě končícího týdne skutečně hodně. Přemýšlím, co bychom měly ještě asi jednou zdůraznit, ale to nechám právě na vás. Tak začneme panem Kroupou. Zkuste to, pokud možno v kostce, co pro vás znamená to naše členství a co vlastně si myslíte, že se s ním bude dít dál?

Daniel KROUPA, politolog
No já připomenu svobodné volby v roce 90, kdy Občanské fórum do nich šlo s heslem „S námi do Evropy“. Byl to program vlastně demokratických reforem, který měl vyústit v nějakou podobu členství v Evropě. Tehdy se to ještě nejmenovalo Evropská unie.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Ale už se říkalo zpátky do Evropy.

Daniel KROUPA, politolog
Ale už se říkalo zpátky do Evropy. Mimochodem autorem tohoto hesla jsem já. A další takový krok, který ukazoval, že to vůbec nebylo snadné byla návštěva prezidenta Mitterranda v Praze, který nám přijel sdělit, že teda do té Evropy nás nevezmou, ale že vytvoří jakousi evropskou konfederaci, do které nás volně přičlenění. Podmínkou členství v Evropské unii, respektive tehdy v Evropských společenstvích bylo přijetí Listiny základních práv svobod, která učinila evropskou úmluvu o lidských právech součástí československého právního řádu. Já to připomínám proto, že někteří lidé, kteří nejsou znalí souvislostí se domnívají, že Evropská unie nebo evropská společenství byla především ekonomickým uskupením je to naprostý nesmysl, protože už od roku 50, respektive od Schumannovy deklarace se jednalo o politický projekt, který hledal ekonomické prostředky, kterými by ho umožnil. Evropská úmluva o uhlí a oceli byla vlastně snaha uvést pod společnou kontrolu ty komodity, které prioritně slouží válčení. Takže připomenu, že se jednalo na prvním místě o lidská práva, protože to byla podmínka, aby se vůbec nějaké takové společenství ustavilo a za druhé to bylo úsilí o politickou jednotu a na počátku to bylo úsilí o evropskou, od počátku to bylo úsilí o evropskou federaci. Spor se vedl jenom o to, zda se to má uskutečnit rychle, jak si přál /nesrozumitelné/ nebo pomalu, jak si přál Schumann a Monnet a pro nás to tedy znamenala, znamenalo zakotvení v prostředí, ve kterém jsme mohli zůstat suverénní svobodným demokratickým státem a kooperovat s ostatními svobodnými demokratickými státy tak, abychom se dohodli na společných pravidlech, například společného trhu na uskutečnění svobod pohybu, osob, zboží, kapitálu, a tak dále.

Ondřej KONRÁD, moderátor
A děje se tak?

Daniel KROUPA, politolog
No samozřejmě, že se tak děje, když spílají někteří lidé v Evropské unii může nám z Bruselu chodí nějaký diktát, tak ti lidé zřejmě netuší, že každé to ustanovení bylo přijato s naším souhlasem. Jediné co nám Evropská komise, případně Evropská unie vlastně vnucuje je, abychom plnili závazky, které jsme zcela svobodně přijali. To má být tedy ten, ten údajný diktát. Většina těch směrnic, které přicházejí z Bruselu jsou směrnice, které se týkají toho, toho společného trhu, a to co zase zamlžují mnozí naši politici, že podobné směrnice by naše země musela přijímat i kdyby byla zcela mimo Evropskou unii. Jenomže tady se přijímají směrnice takové tak, aby byly uplatnitelné nebo aby byly stejné je ve všech těch členských zemích.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říká Daniel Kroupa. Zeptám se Lukáše Kovandy, jak je to právě s těmi směrnicemi, protože celé velmi často, jak se správně říkal pan Kroupa zamlžováno a je to vydáváno za ten bruselský diktát.

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
Vezmu to z pohledu ekonomického, byť jsme slyšeli a já s tím souhlasím, že je Evropská unie primárně motivována, řekněme, politickými zájmy, ale musím podtrhnout to, co tady zaznělo. My v tuto chvíli vyvážíme do Evropské unie zhruba 85 % veškerého zboží. A jestliže tady vloni kolovaly různé úvahy o czexitu, které si myslím, že byl totálně mimo, tak si musíme říci, že absolutně vlastně nemáme, jak ten evropský trh nahradit jako. Třeba náš vývoz do Číny asi 1,6 % našeho vývozu na trh Evropské unie. To znamená my bychom nebyli schopni tento trh nějak nahradit, jinými slovy bychom chodili, a to velice výrazně, pokud bychom dopustili vystoupení z Evropské unie, jehož, jehož trhu nebo jimž trhem jsme organickou součástí, a právě protože tam vyvážíme takový objem zboží, no tak je bláhové se domnívat, že tedy bez tohoto trhu můžeme nějakým způsobem a obstát a souhlasím s tím, že i kdybychom vlastně chtěli být nějak mimo, tak my stejně budeme muset plnit všechny, tu legislativu, kterou oni by si schválili co se týče zboží. Ty směrnice my bychom museli stejně plnit, protože jinak prostě to naše zboží by se na tom trhu nemohou uplatnit, nebylo by na ten trh vpuštěno, a tak dále. Takže je bláhové si myslet, že my bychom si tady nějakým způsobem nakreslily své normy, své standardy a pak se to jako pokoušely prodat na tom trhu. A jestliže tento trh je pro nás nenahraditelný, no tak prostě my musíme respektovat ty normy a ty standardy, ty směrnice a je aspoň lepší být tedy součástí té Evropské unie a mít aspoň určité slovo, jak tyto směrnice ovlivni,t než být zcela mimo a být zcela odkázán na rozhodování jiných o nás. To by pak skutečně bylo rozhodování jiných v podstatě u nás protože, jak říkám potřetí, my nejsme schopni ten trh nijak jinak nahradit.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říkal Lukáš Kovanda. Zeptám se Petra Honzejka proč, ale když zřejmě to co říkal právě pan Kovanda musí vědět politikové, zejména o těch základních číslech toho obchodu to, že například je těch 85 % našeho vývozu právě do zemí EU, tak proč přesto tu a tam někdo ne přímo vytahuje tu czexitovou kartu, to dělá maximálně spravedlnost a přímá demokracie, ale jinak vlastně žádná politická strana ne, ale nicméně všelijaká kritika a zpochybňování Bruselu je slyšet často.

Petr HONZEJK, komentátor, Hospodářské noviny
No, ono je to samozřejmě velice snadné a není to jenom exkluzivita České republiky. Celá řada národních politiků v rámci Evropské unie má tendenci svalovat problémy na Brusel a toho, co se jim povedlo zase se přisvojovat, takže to co dělá převážná většina, musím říci skutečně převážná většina českých politiků to není nic až tak zvláštního. Ovšem Andrej Babiš to myslím dovádí do takové prapodivné absurdity, kdy vlastně, například nyní v rámci kampaně před evropskými volbami pod svým heslem „Silné Česko“, jako by naznačoval, že tím, proti kterému se má jaksi bojovat je ona Evropská unie. No ono je to upřímně řečeno, takové trošku jako kousání do ruky, která v uvozovkách živí Andreje Babiše možná víc, než nás které, kteří tady sedíme, ale když si uvědomíme jaké neskutečné peníze vlastně investovaly staré země Evropské unie prostřednictvím strukturálních fondů do České republiky a my teď najednou budeme říkat, že budeme chránit Českou republiku před tou zlou Evropskou unií, tak to je skutečně velmi, velmi, velmi zábavné, ale na druhou stranu to funguje. Funguje to na národní úrovni a funguje to nejen v Česku. No a ten důvod je myslím prostý, ten étos, o kterém mluvil Daniel Kroupa pán měl toho politického sjednocování Evropské unie v době, kdy jsme do ní vstupovali, tak se ještě mělo za to, že jediná cesta vlastně bude mířit, kterému se eurofederalismu. No to ovšem platilo pouze do roku 2005, kdy ztroskotalo v referendech o euroústavě tato myšlenka nejdříve ve Francii a potom v Nizozemí a od té doby je vlastně Evropská unie jedna permanentní krize na kterou se dosud nepodařilo, na které se dosud nepodařilo najít odpovídající institucionální odpovědi. Teď mám na mysli krizi, krizi eurozóny, protože když přijde nedej bože nová finanční krize bude těžko zachraňovat, jak se podařilo zachránit, zachránit Řecko, bude těžko zachraňovat italské banky, španělské banky nebo nedejbože Franci. Máme tady krizi Schengenu, což je podstatný integrační pilíř, který v podstatě funguje od migrační krize v roce 2015 v jakémsi polorežimu, kdy kontroly na hranicích jako by nebyly, ale, ale mezi mnoha zeměmi reálně existují a všechny tyto problémy samozřejmě evropská veřejnost vidí a ta myšlenka toho stále intenzivnějšího sjednocování je silně zpochybněna. Takže na jednu stranu kousat do té ruky, která nám opravdu, která je opravdu pomocná pro nás, je velice naivní, je to v přímém rozporu s národními zájmy Česka, ale na druhou stranu je nutné si přiznat, že ten evropský projekt skutečně bez chyb není a že je třeba hledat řešení, které ty institucionální problémy se s tím nějakým způsobem prostě vypořádá.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Já jen navážu ještě na to co zmínil Lukáš Kovanda to jest, to srovnání našeho vývozu do zemí Evropské unie a do Číny. 85 vůči 1 a půl to je skutečně.

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
1 a půl procenta vývoz do Číny 1 a půl procenta vývozu do do Číny, takže, ale zhruba to sedí jako.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Dobře, dobře, ale přesto do zemí Evropské unie jenom velmi málo kdy jezdí český prezident, za to jezdí právě do té Číny. Co ho k tomu vlastně vede?

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
Na jednu stranu myslím, že se na to můžeme dívat pozitivně, že ten evropský trh funguje tak dobře. Ty naše vývozy tam rostou tak kvapně, třeba do Německa, že není třeba žádné politické podpory. Já nemám nic proti tomu, že prezident jezdí do Číny. Já si myslím ovšem, že tady asymetrie v tom, že jezdí jenom v podstatě do Číny. Možná pár dalších zemí bylo, já je nesleduji přesně jeho zahraniční cesty ale nevybavuju si jinou zemi, kam by opravdu takto frekventovaně jezdil.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Ne on to dokonce sám to řekl teď v Pekingu, že nejčastěji za dobu svého prezidentování jezdí právě do Číny.

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
A tomu už třeba nerozumím, protože když se třeba podíváme, jakým významným investorem tedy je srovnatelná země, kde je třeba Jižní Korea, kde se dá také hovořil o tom, že přece jen to není úplně ta tržní ekonomika toho evropského stylu nebo anglosaského a dá se hovořit o tom, že tam ti politici také mají určité slovo právě v tom, jak ten obchod se tam ubírá, jakým směrem, a tak dále, tak bych si představil, že třeba jedna z těch asijských návštěv by mohla, když už jede do Číny se zastavit aspoň v té Jižní Koreji. Přibrat Japonsko, taky velice významný investor v České republice, takže já nekritizuji primárně ten počet návštěv v Číně spíš jako kritizuji, pokud se o tom dá takto hovořit, spíš pozdvihám obočí nad s tím, že je to jenom Čína a není to doprovázeno další zemí, přičemž i další země jsou významní investoři u nás a vlastně mnohem významnější, když se podíváme těch 30 let nazpět.

Ondřej KONRÁD, moderátor
A navíc ta ekonomická diplomacie, jak o tom pan prezident hovoří s tou právě s tou Čínou zrovna nějaký velký úspěch nemá.

Daniel KROUPA, politolog
Ekonomická diplomacie Miloše Zemana v Číně by se dala shrnout takto. Český prezident jezdí do komunistické Číny lobbovat za zájmy čínské firmy Huawei. Při své první návštěvě sliboval obrovské investice v České republice a výsledky byly velmi nicotné, já se.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Tak především ty sliby investiční byly až při té návštěvě prezidenta v Praze, v roce 2016.

Daniel KROUPA, politolog
Ano, ano, ale byly tak velkolepé, že mnozí se těšili a ti, kteří se na to nachytali, tak mnozí z těch na to doplatili a vlastně z tohoto podnikání vycouvali. Jediné firmy, které z toho profitují jsou ty které usilují, řekněme, jako firma PPF a HOME CREDIT, které usilují o prosazení se na čínském miliardovém trhu, což člověk pochopí, že to je obrovský byznys, no a ti potřebují razítka těch komunistických funkcionářů a k tomu potřebují českého prezidenta. Takže hovoří-li se tedy o ekonomické diplomacii tak je to hlavně bych řekl v zájmu několika firem a dodám, že Česká republika z toho mnoho nemá.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říká Daniel Kroupa. Zeptám se vlastně na totéž Petra Honzejka. Je to skutečně tak, že prezident, ať jedná tedy v Číně bojuje za firmu Huawei čínskou, anebo tedy za HOME CREDIT, případně Seven Energy Pavla Tykače, což se stalo teď.

Petr HONZEJK, komentátor, Hospodářské noviny
No, rozhodně, rozhodně bojuje za zájmy PPF. Převážná většina profitu, které se prezidentových velice úzkých kontaktů s čínskými partnery je, tak ty jdou za těmito firmami, to je, to je naprosto jednoznačné. Na druhou stranu je nutné říci, že na, řekněme, politickém prokopávání byznysových kontaktů mezi Českem a Čínou jak už exportní nebo importním směrem, není vůbec nic špatného, není na tom vůbec nic anomálního. Když se podíváme, kolikrát byla v Číně, například Angela Merkelová, tak tady Miloši Zemanovi opravdu není potřeba vůbec nic vyčítat. Ty výsledky ovšem ve srovnání s Angelou Merkelovou nejsou tak zářivé, jak se nám Miloš Zeman pokouší, pokouší sdělit. To je jedna věc a druhá věc je ta, že velká část českého vývozu do Číny se uskutečňuje prostřednictvím reexportů německých finálních výrobků. Takže to je druhý moment a tímto bych podpořil stanovisko kolegy Kovandy, že by bylo dobré se také soustředit na jiné země, jiné trhy a v Asii je skutečně těch zemí, které mají významnější a jsou možná i perspektivnější pro Českou republiku je víc než jen Čína.

Daniel KROUPA, politolog
Jestli můžu doplnit, česká zahraniční politika od roku 90 je postavena na politice lidských práv. Když jede Angela Merkelová do Číny, tak se nikdy nezapomene zmínit o této otázce a zastat se eventuálně lidí, kteří jsou v Číně pronásledováni. Nositel Nobelovy míry, ceny míru pan Liou Siao po byl odsouzen za nenásilný požadavek zavedení demokracie na 11 let a nechali ho v tom vězení zemřít, aniž mu poskytli odpovídající lékařskou péči. Pan prezident za života tohoto velikána čínského myšlení a světově proslulou osobnost neztratil nikdy ani slovo. Je to tak, jako když do komunistického Československa jezdili politici v sedmdesátých letech a někteří nejenom, že mlčely ale ještě přitakávali normalizačnímu režimu. Teprve v osmdesátých letech západní politici přijali tu obecnou normu, že je, že je jejich povinností při návštěvě takovéto země tuto otázku zmínit a dát tak najevo, že jsou představiteli země demokratické. Náš pan prezident tohle to nečiní. Toto je moje základní výtka. To, že tam jezdí samozřejmě v pořádku to, že jedná o obchodních otázkách nebo podporuje vzájemný obchod, to je také v pořádku. Ale znovu opakuji ten obchod bilance, tedy toho obchodu je jednoznačně výhodná pro Čínu a nikoliv pro Českou republiku a v této věci, myslím si že měli také vystoupit razantněji.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říká Daniel Kroupa. Tak pojďme k dalšímu tématu. Tohoto týdne byly do funkce uvedeni 3 noví ministři Karel Havlíček bude řídit resort průmyslu s obchodu, Vladimír Kremlík dopravu, a to, co je asi nejsledovanější, protože tohle to taky znamenalo protesty na českých náměstích. Paní Marie Benešová se stala ministryní spravedlnosti a také hned o sobě dala rychle vědět. Protože jen se na ministerstvu ohřála, respektive ještě ani neohřála, tak řekla, že uvažuje o zeštíhlení toho čtyřstupňového současného systému soudů a státních zastupitelství na jenom třístupňový. Což by znamenalo, to asi teď široká veřejnost především zaznamenala, že by skončila státní zastupitelstva, Vrchní státní zastupitelství v Praze a v Olomouci. Ptám se Petra Honzejka, není to nic nového o té reformě, konkrétně tedy o státních zastupitelství se mluví dlouho. Zatím to bylo vždycky nakonec odloženo z nejrůznějších důvodů, ale paní ministryně teď přichází, a to dokonce ji čeká jenom, jenom poloviční vlastně mandát už v téhle té chvíli, tak se to ani víceméně nedá stihnout?

Petr HONZEJK, komentátor, Hospodářské noviny
Je to pravda a to je právě na tomto problematické. Skutečně o reformě soudů a státní zastupitelství ze čtyřstupňové na třístupňový systém se tady vlastně mluví už od roku 1993, kdy vlastně vznikly vrchní soudy a komplementárně k tomu Vrchní státní zastupitelství. Koneckonců i sami vrchní státní zástupce Lenka Bradáčová pražská vrchní státní zástupkyně, Ivo Ištvan olomoucký vrchní státní zástupce tuto změnu podporovali historicky a tady musím říct ale. Oni ji podporovali s tím, že ve chvíli, kdyby zanikla Vrchní státní zastupitelství a souběžně s tím tedy vrchní soudy, tak by vzniklo cosi, co se nazývá protikorupční speciál na nejvyšším státním zastupitelství, to znamená orgán, který by sdružoval státní zástupce, kteří si vědí po odborné, profesionální stránce a po stránce osobní integrity rady s tou nejzávažnější ekonomickou finanční kriminalitou a s trestnými činy finančního charakteru, které míří do politické sféry. Teď, když paní Marie Benešová vstoupila, tak najednou toto jaksi zmizelo. Ona začala hovořit o tom, že by tu specializovanou finanční kriminalitu měly řešit krajská, krajská státní zastupitelství, jenomže my víme, co by se stalo, kdyby v minulosti existoval Vrchní státní zastupitelství v Praze, které toto mělo na starosti. Například nikdy by nebyla kauza Rath nikdy, protože jenom jenom tím, že vlastně se to dělalo, řekněme z větší vzdálenosti, vyloučil se, vyloučilo se ovlivnění místní, místní známosti, a tak dále. Tak bylo možné tuto záležitost byť tedy není ještě dokončena úplně a kdoví, jak to dopadne, tak si podařilo odstíhat. Teď kdyby došlo bez vzniku toho protikorupčního finančním speciálu k likvidaci vrchní státní zastupitelství to by mohlo být problematické, to je bod 1. A druhý problém, který je podle mého názoru vyšší je právě v tom, že tato změna se objektivně podle právních expertů nedá stihnout během funkčního období této vlády. Takže proč Marie Benešová dělá? No logicky člověka napadne, že proto, aby vnesla nejistotu do řad státních zástupců, nejistotu nejistotu do řad soudu, protože pokud je systém rozkolísaný, znejistěný, tak se lépe politicky ovládá, ať už to znamená cokoliv. V žádném případě neříkám, že Marie Benešová přišla do funkce proto, aby nějakým způsobem zajistila vyřešení, v uvozovkách kauzy Čapí hnízdo Andreje Babiše, ale rozkolísaný systémy je z principu vždy politicky ovlivnitelnější a to co řekla Marie Benešová směřuje k rozkolísání celého systému.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říká Petr Honzejk. Lukáš Kovanda sice není, není jeho specializace tahle ta oblast, ale nicméně samozřejmě sledujete politickou scénu dost detailně, takže ty obavy, že právě paní Benešová přichází na to, nebo přišla už na to ministerstvo kvůli kauze Čapí hnízdo jsou podle vás opodstatněné, nebo přece jenom je to přehnané?

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
Já jen vím, že paní ministryně říkala, že nebude, nedopustí nějaké zemětřesení. Tuším, že takto se vyjádřila, ale to co nyní činí, to opravdu mi přijde, jak už to samozřejmě laikovi, ale přijde mi to jako zemětřesení, takže samozřejmě těžko vždy zatím hledat přesně jak tady zaznělo od kolegy Honzejka nějaké dokazovat přímý úmysl, ale je jednoznačné, že to rozkolísání, znejistění celého toho systému může být ku prospěchu právě politickým cílům. A to načasování celé té věci právě do doby, kdy vlastně, řekněme, ta kauza kolem Čapího hnízda graduje to samozřejmě také přidává na pochybách. Takže já to celé sleduji s velkými pochybami, nepůsobí to na mě rozhodně transparentně celá ta věc a bohužel tedy to vnímám spíše negativně.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říkal Lukáš Kovanda. Zeptám se Daniela Kroupy, vy znáte zřejmě paní ministryně ještě ještě z časů, kdy jste sám býval politikem. Umíte si představit, že by ona dělala něco vlastně, jak sama řekla, že to tady lze na objednávku udělat trestní stíhání, takže by naopak trestnímu řízení jaksi na objednávku bránila?

Daniel KROUPA, politolog
To já samozřejmě nevím. Já, ale vím že paní Benešová v minulosti opakovaně intervenovala ve věcech, kde by měla být zdrženlivá a celá ta výměna má řekl bych takové zásadní úskalí. Víte volební období jsou 4 roky, když politická strana, která se ujme vlády chce prosadit něco pozitivního, to znamená nějakou svojí pozitivní vizi reforem, tak ministr první rok se rozkoukává, je to přípravná fáze. Ve druhém roce předkládá návrhy do parlamentu a zbytek volebního období vynakládá politickou energii, aby tyto návrhy dotáhl do konce. Jednoho volebního období máme třetího ministra spravedlnosti, a to znamená každý ten ministr vlastně jakoby začíná od začátku. Paní ministryně ledva nastoupila, tak ze sebe vysypala velkolepé představy toho co chce dělat, ale příliš neohlížela na to, co je napsané ve vládním programu, protože to je zákon, podle kterého teď myslím politicko morální zákon, kterým se má ministr notabene ministr, který není členem politické strany, to znamená je podřízen vedení, vedení toho hnutí, které reprezentuje. Tak tím se má řídit. A zjevně paní ministryně zaskočila i samotného pana premiéra, který jí uložil teda v této fázi mediální klid, což samo o sobě je bizarní. Za druhé představa, že autoritářské či totalitní režimy se zmocňovali justice nějakými velkolepými reformami je naivní, když se provádí analýza toho, jakým způsobem oni dosáhli těch, řekněme, velkých zneužití justice, tak to bylo většinou prostřednictvím, třeba komunisté prostřednictvím soudců z první republiky, kteří se třásli strachy co s nimi bude v novém režimu. A já tím chci říci, že kromě těch politických pravidel, kromě těch právních norem, kromě těch etických kodexů je zde u mnoha lidí jednak obava o svoje místo a jednak touha po kariéře. A politik, ministr, který s těmito věcmi umí pracovat může ovlivnit justici často i bez zásadních změn.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říká Daniel Kroupa. Posloucháte debatu kolem kulatého stolu Českého rozhlasu Plus. Dalšími hosty ve studiu jsou Petr Honzejk a Lukáš Kovanda.

redaktor
Posloucháte Názory a argumenty Plus kulatý stůl s osobnostmi, které mají názor. Premiéra v neděli po osmnácté hodině na Plusu.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Stále ještě mluvíme o resortu spravedlnosti a Petr Honzejk chtěl reagovat na to, co říkal Daniel Kroupa.

Petr HONZEJK, komentátor, Hospodářské noviny
No, ono se to přímo nabízí, protože to, co se v současné době připravuje, to by mohlo mít ten efekt, o kterém hovořil Daniel Kroupa, protože v jisté legislativní fázi je nyní návrh na to, aby státní zástupci, respektive nejvyšší státní zástupce měl omezenou dobu fungování ve funkci. Nejčastěji se hovoří tedy o sedmi letech.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Zatím je to ale bez omezení.

Petr HONZEJK, komentátor, Hospodářské noviny
Zatím je to bez omezení a zatím může ovšem vláda na návrh ministra, respektive ministryni spravedlnosti odvolat bez udání důvodu. Nově by to mělo být tak, že by měly být stanoveny přesná kritéria, na základě kterých by bylo pouze možné nejvyššího státního zástupce odvolat, ale zároveň by měl stanovenou dobu ve funkci- hovoří se tedy o sedmi letech- Pavel Zeman tam již osmý rok. No a co se tedy teď, nejvyšší státní zástupce. Co se, co se teď může stát? Pokud se bude tento zákon dále, dále prosazovat, tak se se tam zahraje obrovská hra o přechodná ustanovení, protože je otázka, jestli tam bude 7 let. Jestli se do toho bude počítat už ta nynější doba, tedy Pavel Zeman by měl okamžitě skončit, anebo jestli tam bude přechodné ustanovení na rok na 2, na 3, jak to bude u dalších státních zástupců? u vrchních státních zástupců, pokud tedy Vrchní státní zastupitelství bude zachován. Jak to bude u krajských státních zástupců? Tedy obrovská nejistota a může skutečně tam dojít k obavám o existenci, což je vždy podhoubí pro, řekněme, jemnou politickou práci.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říká Petr Honzejk. Tak se zastavme ještě u druhého nového ministra, totiž dopravy Vladimíra Kremlíka. Ten v pátek, a to se možná trochu dalo čekat odvolal z funkce Generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic Jana Kroupu. Jistě to není žádný váš příbuzný?

Daniel KROUPA, politolog
Není.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Těch Kroupů je ve veřejném prostoru hodně.

Daniel KROUPA, politolog
Není to žádný příbuzný.

Ondřej KONRÁD, moderátor
A jeho nástupcem jmenoval právě od tohoto pondělí 6. května Pavla Kováčika. Začnu u Lukáše Kovandy. Samozřejmě, když Ředitelství silnic a dálnic změna by mala být v čele to souvisí především tedy za stavbami dálnic, které jsou kritizovány pro své pomalé tempo.

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
Stavba a dálnic určitě v České republice je pomalá, není to žádný politický výrok. Stačí se podívat na data Eurostatu, jak jsme na tom například v porovnání se srovnatelnými zeměmi typu Maďarska či Polska. Nyní to počítám v přepočtu na jednoho obyvatele a zatímco na počátku milénia těch dálnic jsme měli více na jednoho obyvatele než Maďaři než Poláci, tak nyní dramaticky zaostáváme zejména za těmi Maďary. Máme 2 a půl krát méně dálnic a Poláci nás také velice viditelně dohánějí. Já to nechci nějakým způsobem přeceňovat, protože na druhou stranu jednak Polsko i Maďarsko jsou mnohem zadluženější země než Česká republika. To znamená měli tam odkud brát na tu stavbu dálnic a kdyby nedej bože přišla krize, tak pro nás je výhoda, že jsme daleko méně zadluženi, že jsme se tolik nezadlužili třeba i na stavbu infrastruktury jako tyto 2 země. Další věcí je to, že jestliže je tím důvodem, jak je často uváděno to, že přece jenom tady je potřeba spousta razítek, různá povolení, tak na jednu stranu je to ekonomicky pochopitelně neblahý jev, na druhou stranu já to beru jako jev, který demonstruje to, že v České republice je svoboda, že tady se nemůže stát třeba co v Číně, kde prostě jestli, jestli chtějí postavit dálnici, tak prostě nikdo nemá šanci nějakým způsobem vzdorovat a prostě, kde rozhodne politbyro nebo nějaký ten provinční vůdce, provinční gubernátor v uvozovkách kudy povede dálnice trati, tak prostě tam ta možnost nějakým způsobem zachránit třeba svůj domov je daleko menší. Takže je t, nebo takřka nějak, takřka žádná asi. Takže to hledání jakési rovnováhy mezi tou osobní svobodou asi nikdo z nás, kdyby tedy třeba chtěli kolem chalupy postavit dálnici, tak by, tak by nebyl nadšen. Na druhou stranu zase nám je jasné, že dálnice někudy vést musí, že to je něco, co prostě té ekonomice pomáhá a ne pouze dálnici. Třeba vysokorychlostní železnice, kde třeba zkušenost z Německa ukazuje, že vysokorychlostní železnice má příznivý dopad i na politické dění, že vlastně pomáhá těm třeba pohraničím, příhraničním částem země se přiblížit k tomu centru, protože pak ta dojezdová vzdálenost není tak markantní, protože časově je zvládnutelná daleko rychleji, no a ti lidé, a to si myslím, že by bylo pádné tady. Prostě získali pocit, že ta brněnská nebo pražská kavárna nejsou až tak vzdáleny, kdyby třeba fungovalo efektivní spojení do těch Sudet našich třeba právě vysokorychlostní železnicí a lidi by si nepřišli tak odřízlí a odkázáni na různé radikální politické síly. Takže existují opravdu studie, které demonstrují, že budování vysokorychlostní železnice v Německu vedlo k ekonomickému oživení těch, řekněme, izolovanějších částí země a také k poklesu určité míry potenciální politické radikalizace. Takže si myslím, že by to skvělé zapadalo do té debaty u nás. Je tedy třeba hledat určitou rovnováhu mezi právě stavbu těchto rozsáhlých liniových staveb a mezi svobodou každého z nás a nyní já mám pocit, že přece jenom až trochu příliš se klade u nás důraz na to vyjádření každého jednotlivce a že opravdu tady se i z objektivních důvodů staví pomalu, že to není pouze to, že by ten či onen ministr byl nekompetentní, ale že tady existuje spousta překážek třeba stavební řízení v České republice jsou podle mezinárodních studií, ať už je to Světová banka nebo podobné instituce opravdu, jedna z nejpomalejších na světě. Jsme na úrovni rozvojových zemí, a to si myslím, že opravdu něco co je třeba zlepšit a co je v současné době brzdou naší ekonomiky.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říká Lukáš Kovanda. Pane Kroupo, když po čtvrtý den po uvedení do funkce, a to ještě jedno z těch dnů byl státní svátek odvolá ministr, nový ministr, tedy právě tak podstatnou figuru jakým je ředitel /nesrozumitelné/, tak to vypadá, jako by měl předem hotový názor na jeho práci.

Daniel KROUPA, politolog
No to nemusí být názor pana Kremlíka. To může být názor jeho šéfa a pan Kremlík je pouze z tohoto hlediska výkonná figura. Víte to neštěstí této změny a já pana Kremlíka vůbec neznám a vůbec ho jako osobu nezpochybňuju, třeba to bude skvělý manažer, nebo, nebo bude mít jiné skvělé vlastnosti, ale to co potřebuje Česká republika je na čele ministerstva dopravy silnou politickou figuru, která dokáže prosadit potřebné změny zákonů, které ta republika potřebuje. A ne nějakého pod učitele nebo poskoka, který vykonává vůli svého šéfa. Když říkám silnou politickou figuru, tak by to měl být člověk, který prošel volbama, který se těší obecnému respektu a který když do parlamentu přinese zákony, tak ty zákony tam projdou a hlavně ty zákony budou připravené tak, že odstraní ty nedostatky, o kterých zde hovořil pan Kovanda. A jsem si jistý, že když je tam nějaký, no name politický, teď znovu říkám, tím se nedotýkám pana Kremlíka, tak zkrátka a dobře ho nikdo v tom parlamentu nebude brát příliš vážně a hlavně hlavně těžko se mu podaří připravit ten zákon tak, aby měl, aby řešil problém, který republika potřebuje a aby měl šanci spatřit světlo světa. No a konečně po panu Ťokovi tady zůstala, když to tak řeknu rozvrtaná celá republika. On se řídil zásadou musíme hlavně čerpat evropské fondy, a tak rozkopejte po republice všechno, co se kde dá. Já to vím z vlastní zkušenosti, protože projíždím republiku křížem krážem a trasy, které dříve jsem jezdil hodinu tak dneska jednoho 2 a půl hodiny a člověk skutečně nemůže plánovat čas kdy kam dorazí, a přitom dálnic se postavilo za celou tu dobu pár kilometrů. Tak tohle to je, myslím si hlavní problém na tom ministerstvu. Pan Kremlík, kdyby byl zázračné dítě, tak v zásadě nemá šanci tyto potřebné kroky udělat.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Dobře, ale přece jenom se očekává, že nový ministr právě tuhle tu rozvrtanost o které teď mluvil Daniel Kroupa trošku dá hromady Petra Honzejka se zeptám.

Petr HONZEJK, komentátor, Hospodářské noviny
No já si myslím, že to moc nejde, protože je to dané celou strukturou hnutí ANO a je na tom hezky vidět, proč špatně, že hnutí ANO není ta opovrhovaná standardní politická strana, protože standardní politická strana má oborové politiky, ví co chce v tom kterém oboru udělat. Má, dejme tomu, už před volbami v rámci programu připravený nějaký návrh zákona, který by zjednodušil stavební řízení pro liniové stavby a má k tomu samozřejmě také experty, kteří mají odborné renomé politickou podporu v rámci své vlastní strany a respekt odborné veřejnosti a i svým způsobem expertů v opozici. Hnutí ANO nic takového není, není to jenom problém ministerstva dopravy, je to problém dalších resortů, protože když se podíváme na většinu ministrů za hnutí ANO, tak nejsou členy hnutí ANO. No a podle tohoto potom tak vypadá. Výsledek, vláda je nejmíň stabilní vládou pokud jde o personálie od roku 1993. Andrej Babiš manažersky řídí, neví kam dřív skočit a výsledek je ten, že máme rozkopanou zemi a vlastně nulovou perspektivu, že by se to nějakým způsobem podařilo vyřešit, jak legislativně ve smyslu zrychlení toho stavebního řízení ,tak ve smyslu betonu na zemi.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Petr Honzejk je to skutečně taková perspektiva pane Kovando?

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
Bohužel, myslím, že ano, že třeba s tím zmíněným čerpání eurofondů to bude ještě horší ne snad, že bychom nečerpali ale budeme čerpat překotně, protože my skutečně jsme zaspali. Když se podíváme na srovnání v čerpání v tomto programovém období, které běží, to znamená programového období na léto 2014 až 2020, které už se v podstatě chvílí k tomu svému regulérním konci příští rok, tak jsme v podstatě jedni z nejméně úspěšných v tom čerpání a v tom proplácení těch prostředků. Takže já se neobávám ani, takže tohle, že by snad ty peníze propadly, to se nedopustí, myslím si ale bude se dít přesně to, co tady bylo naznačeno, že jaksi v rámci toho překotného dočerpávání je to čerpání pro čerpání se budou uskutečňovat často až nesmyslné projekty, nebo se bude až bych řekl plýtvat prostředky, nebo naráz místo toho, aby se průběžně třeba opravovaly komunikace, tak se naráz najednou všude objeví uzavírky. Něco podobného se dělo v roce 2015 z makroekonomického hlediska došlo k vystřelení hrubého domácího produktu, protože najednou prostě se do toho stavebnictví nalily peníze a pak zase došlo k propadu, takže dochází i určitému rusky kácení celé ekonomiky, takže já bych rád, aby v příštím programovém období pokud mohu něco poradit, aby prostě to bylo mnohem vyrovnanější to čerpání během celých těch sedmi let. To období, což se zatím v žádném z těch programových období není to pouze tuto, bohužel nepovedlo.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Petr Honzejk.

Petr HONZEJK, komentátor, Hospodářské noviny
Já jsem chtěl jenom dodat, abychom tedy nemyli hlavu pouze Andreji Babišovi a na jeho hnutí ANO, tak to, že se tedy nedařilo postavit skutečně strukturovanou síť dálnic jako v okolních zemích, to není vina Andreje Babiše, to je vina vlastně všech předcházejících vlád. A je to, je to, bohužel ta záležitost, že my jsme si nikdy, ať už za vlád pravicových nebo levicových nedokázali definovat něco jako mně ten nejhlubší národní zájem. Pokud jde o čerpání peněz z Evropské unie, my jsme si pořídili neuvěřitelné množství operačních programů, zatímco okolní státy měly daleko méně a daleko lépe to zacíleno, no a jaký je výsledek? Poláci si řekli postavíme si za to dálniční infrastrukturu, i postavili si dálniční infrastrukturu. Maďaři řekli totéž, ty mají lepší dálniční infrastrukturu a má to ještě také jeden vliv.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Ale jsou zadlužené.

Petr HONZEJK, komentátor, Hospodářské noviny
Jsou, ale částečně to bylo, to bylo placené ze strukturálních fondů. A má to také ještě jeden důležitý aspekt, když se podíváme na podporu členství v Evropské unii a vůbec sympatie obyvatelstva vůči Evropské unii ,tak Česko je na daleko nižší úrovni než Maďarsko a to už vůbec nemluvím o Polsku. No je to jednoduché, když Polákovi řeknete co to je Evropská unie, tak řekne, no to jsou ty dálnice. Když to řeknete Maďarovi, ano to je ta infrastruktura, to je to pozitivní. A co řeknete Čechovi, Čechovi řeknete na to je rozkradený operační program severozápad. Tak pak se těžko můžeme divit, že vzhledem k té absenci. Nějakého společně formulovaného kvalifikovaného a zaznamenatelného zájmů to u nás dopadá i s podporou členství Evropské unie, tak jak to dopadá.

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
Myslím si my, že jsme tady opravdu promarnili příležitost, kterou už si myslím, že nedoženeme, protože kdybychom se opravdu více zaměřili na tu infrastrukturu a ne pouze dálnice, ale i tu vysokorychlostní železnici, které se v této zemi hovoří snad čtvrt století. Tak jsme už nyní mohly být úplně někde jinde, ty projekty, to čerpání začalo přece ve větším měřítku už v souvislosti s naším vstupem do Evropské unie před 15 lety, takže v podstatě to je čas, který jsme ne nechci říct že, že vůbec nešly peníze na komunikace, to určitě ne, ale řekněme, že mohlo být vše daleko koncepčnější a že už nyní minimálně mohly být 2 dálniční propojení mezi Čechy, mezi tou českou částí země a tou moravskou částí země. A to ekonomice by určitě významně pomohlo, nemluvě o té vysokorychlostní železnici o níž jsem hovořil.

Ondřej KONRÁD, moderátor
Říkal Lukáš Kovanda. Ano Daniel Kroupa.

Daniel KROUPA, politolog
Já jenom připomenu, že už při vstupu České republiky do Evropské unie bylo jasné, že vyhlídky čerpání z evropských fondů nejsou nijak růžové, protože vláda je vzala jako prostředek rozdávání peněz svým příznivců. A nevycházela při jejich koncipování vůbec z těch základních potřeb země jako celku. A připomenu je to jenom naše věc, jak my jsme tehdy si vyjednali ty operační programy s Evropskou unií, protože, protože tehdy byla Evropská unie nesmírně vstřícná vůči těm členským zemím a vlastně pokud ten program vůbec dával nějaký smysl, tak to schválili, což je nakonec nejlepším dokladem, že i nám dali to razítko, ačkoliv všichni věděli že, že ta struktura těch operačních programů je chybná.

Lukáš KOVANDA, analytik Czech Fund
Jenom v krátkosti mějme na paměti to, že zřejmě od roku 2029 nebo 2030 už budeme čistí plátci. Budeme tedy více do Bruselu odvádět, než získávat. Právě proto jsem hovořil o tom promrhání té příležitosti, protože těch 15 let nyní jsme v podstatě byli čistí příjemci.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin