Banky vždy vystupovaly proti zrušení pokuty za předčasné splacení hypotéky. Kvůli zrušení pokuty totiž přišly o snadný zdroj příjmů. Pokuta za předčasné splacení hypotéky je přitom nemravná, protože klienti jsou vlastně penalizováni za to, že se chovají hospodárně, že včas platí své dluhy. V dnešní době, kdy neustále slyšíme, jak je Česká republika dušena dluhy, exekucemi atp., bychom přece měli spíš odměňovat ty lidi, kteří své dluhy platí včas, a ne je ještě penalizovat.

Rozhodnutí České národní banky zrušit pokutu tedy bylo správné. Žádné zdražování hypoték, kterým banky hrozily, kvůli němu nenastalo. Některé z bank se však s novou situací nesmířily. A dále nepozorným klientům účtují pokuty v řádu vyšších desetitisíců. Využívají přitom ne zcela jednoznačné legislativy, kterou s vykládají po svém, v rozporu s jejím duchem, ale také v kolizi s morálními a etickými principy. Kulturu dluhu bychom měli v Česku odbourávat, ne pobízet k jejímu zbytnění. To platí i pro banky, které pochopitelně z dluhu do značné míry žijí. Dluh má existovat vždy jen ten, jenž je nutný pro rozvoj ekonomiky.

Klient by si pokutu za předčasné splacení neměl nechat líbit. V poslední době klesá průměrná úroková sazba hypoték, takže mnozí klienti předčasně splácejí hypotéky u jedné banky, přičemž si současně berou hypotéku u banky jiné, na nižší úrok. Toto takzvané refinancování se některé banky snaží klientům ztížit právě pokutou za předčasné splacení. I v tomto případě je pokuta nefér, protože je proti principům zdravé konkurence. Banky mezi sebou mají konkurovat tím, jak nízkou umí klientovi sazbu hypotéky nastavit, a nikoli výší pokut.

Pokud tedy klient zaznamená náklady spojené s předčasným splacením hypotéky čítající více než jen stokoruny, měl by se ozvat a bance sdělit třeba to, že celou věc bude řešit se svým právníkem. Nebo s neziskovou organizací pro pomoc předluženým lidem. Banka v takovém případě zpravidla „cukne“ a pokutu citelně sníží.