Každý den se v Česku pokusí vzít si život čtyři až pět lidí. Dle statistických údajů byl rok 1969 dosud jediný, kdy počet zaznamenaných sebevražd nepřesáhl počet mrtvých při autonehodách. Pokusit se vzít si život – šílenost, či racionální kalkul? V řadě případů překvapivě to druhé. Duo ekonomů z Princetonské univerzity navrhlo již v roce 1974 rovnici, jež udává, kdy je sebevražda odůvodnitelným řešením: změř si výnos z veškeré radosti, jež, jak předpokládáš, tě v životě ještě čeká, a porovnej ji s náklady (tedy strastí), které jsou nutné na její získání – je-li druhé vyšší než prvé, můžeš si racionálně „hodit mašli“. Trochu surově chladné, pravda. Lidé navíc nedokážou správně kalkulovat budoucí výnosy a náklady. Třeba proto, že jim je vlastní „optimistické vychýlení“ (malují si budoucnost růžovější, než jaká bude). V roce 2002 přišel David Marcotte, profesor ekonomie z Marylandské univerzity, se zevrubnější studií. Jenže i on shrnul, že sebevražda, tedy pokus o ni, je v mnoha případech racionální kalkul. Zjistil, že lidé, kteří ji nedokonají, mohou poté počítat s příjmem o 20,6 procenta vyšším, než jakého se dostává srovnatelným jedincům, již sice temně o sebevraždě rozvažují, leč nikdy se neodhodlají. Dokonce platí úměra, že z čím více „učebnicového“ pokusu (s menší pravděpodobností, že se něco zvrtne) se dotyčný šťastnou náhodou dostane, tím vyšší je následný růst příjmu. Co je důvodem? Po nedokonané sebevraždě se okolí otevřou oči a neúspěšný samovrah je zahrnut psychiatrickou, lékařskou i rodinnou péčí a zájmem, k nimž bylo těžko se dostat, byl-li předtím jen „věčně v depce“. Čím uvěřitelnější pokus o sebevraždu, tím věrohodnější signál pro okolí, že teď už je na tom dotyčný opravdu zle. „Sebevražedné jednání (sebevražedné pokusy a dokonané sebevraždy) je u žen častější než u mužů, dokonaná sebevražednost je ale u mužů vyšší než u žen. Ženy volí méně letální metody, méně často tedy své jednání dokonají, u mužů je tomu opačně. Lze však rovněž předpokládat, že u žen je sebevražedné jednání častěji demonstrativní a není motivováno reálným úmyslem zemřít,“ píše v loňské analýze serveru demografie. info badatelka Šárka Kasalová Daňková. Zdá se, že ženy jsou skutečně racionálnější než muži.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
