Objem pomoci státu firmám a podnikatelům zasažených koronavirovou krizí se zvyšuje, ale jen velmi pomalu. Vyplývá to z údajů k čerpání v rámci jednotlivých programů COVID, které dnes v aktualizované verzi zveřejnila Česká národní banka.
Dnes zveřejněné údaje jsou platné k 3. červenci a pokrývají tedy zhruba měsíc faktického fungování programu COVID III. Ten byl naplno spuštěn začátkem června. Celkový objem čerpaných prostředků činil k 3. červenci 1,12 miliardy korun. Přitom ovšem celková „palebná síla“ programu COVID III činí až 495 miliard korun. Pokud by se tímto tempem čerpalo i nadále, celý program se dočerpá za necelých 38 let. Jde pochopitelně o hypotetický příklad, který však ilustruje, jak slabá zatím poskytnutá pomoc je v porovnání s potenciálem, který program má a jímž se často zaštiťují i vládní politici.
Slabé čerpání programu COVID III však není jen otázkou „nabídky“, resp. možných překážek na straně státu, například v podobě přemíry požadované byrokracie, ale také „poptávky“. Poptávka firem po pomoci je totiž výrazně slabší, než se čekalo. Firmy přešly do úsporných režimů, využívají jiné vládní programy typu kurzarbeitu a vyčkávají, jak se ekonomice, a tedy jejich zakázkám a odbytu bude dařit, až se stát z ekonomiky začne výrazněji stahovat. Dokud se tedy stát z ekonomiky výrazněji nestáhne, dokud budou v platnosti programy typu kurzarbeitu nebo třeba moratorium na splátky úvěrů, stát sám touto svojí podporou ekonomiku snižuje poptávku po pomoci v podobě výhodných úvěrů programu COVID III, neboť firmy nemohou za takového stavu objektivně zhodnotit situace a naplánovat další investice i potřebu pracovní síly.
Firmy si do 3. července požádaly o pomoc v souhrnném objemu zhruba 16,1 miliardy korun, což představuje 3,3 procenta celkového možného objemu k čerpání. Pokud by se firmy žádaly tímto tempem i do budoucna, a všechny jejich žádosti byly najednou, „jako mávnutím zázračného proutku“, kladně a bezodkladně vyřizovány, program se dočerpá za zhruba 2,5 roku.
Největší objem žádostí, za zhruba 5,6 miliardy korun, připadal k 3. červenci na firmy a podniky ze zpracovatelského průmyslu. Nejvyšší počet žádostí, 515, pak ke stejnému datu vykazoval segment maloobchodu a velkoobchodu.
S cílem zajistit dostatečnou likviditu reálné ekonomiky, nezbytnou pro zachování a obnovu ekonomické aktivity podniků a podnikatelů, byly během koronavirové krize postupně vytvořeny programy státní úvěrové podpory. Ty jsou založeny na dílčím ručení státu za bankovní úvěry subjektům, které byly omezeny v důsledku výskytu koronavirové infekce a souvisejících preventivních opatření. Jedná se o zejména programy COVID II, COVID III,
Česká republika v rámci programu COVID III poskytuje státní záruku v rozsahu nejvýše 150 miliard korun na zajištění dluhů Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., vyplývajících z ručení za dluhy z úvěrů poskytnutých komerčními bankami. Maximální výše jednotlivého úvěru je 50 milionů korun. Podmínkou poskytnutí záruky je určení úvěru na provozní financování a prokázání, že jde o žadatele s maximálně 500 zaměstnanci.
V případě malých a středních firem, které zaměstnávají méně než 250 zaměstnanců, je ručení poskytováno nejvýše v rozsahu 90 procent dluhu z jednotlivého poskytnutého úvěru, tedy podíl úvěrující banky na riziku je minimálně 10 procent. Současně je plnění ze záruky v jednotlivém případě omezeno částkou 45 milionů korun. U podnikatelů zaměstnávajících 250 až 500 zaměstnanců je ručení poskytováno v maximálním rozsahu 80 procent poskytnutého úvěru, tedy je plnění ze záruky omezeno částkou 40 milionů korun.
K zajištění řádného řízení rizik ze strany bank je plnění ČMZRB limitováno ve vztahu ke každé konkrétní bance do výše 30 procent celkového úvěrového portfolia – jedná se o takzvanou portfoliovou záruku. Objem státní záruky 150 miliard korun díky tomu umožní obsloužit až 495 miliard korun prostředků potřebných pro jednotlivé segmenty české ekonomiky.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
