Donald Trump prý zpackal své helsinské setkání s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Takto sraz prezidentů hodnotí převážná většina západních médií. Jenže ten nejdůležitější verdikt přijde od americké veřejnosti. Ta totiž rozhodne o tom, zda Trump bude Bílému domu šéfovat i po roce 2021, kdy mu vyprší nynější mandát. U americké veřejnosti přitom obliba Trumpa stoupá, navzdory tomu, že podstatná část amerických médií už rok a půl bez ustání referuje o tom, co všechno Trump coby prezident zpackal.
Příval informací o jeho přehmatech, ať už domnělých či skutečných, je tak soustavný, že značná část americké veřejnosti vůči němu otupěla. I kdyby pak opravdu zpackal zrovna své helsinské jednání s Putinem, jeho voliče to z konceptu prostě nevyvede. Už si na podobné zprávy zvykli a berou je jako běžnou součást mediální agendy dneška. Nezapomeňme také, že důvěra Američanů v média je v současnosti na historickém dně.
Trumpova popularita u americké veřejnosti je dnes zhruba na stejné úrovni, kde byla po stejné době vládnutí popularita jeho předchůdce Baracka Obamy. A navíc, zatímco Obamova popularita po půldruhém roce vlády, v polovině roku 2010, citelně klesala, Trumpova naopak mírně roste. Obamovi přitom byla většina západních médií nakloněna neporovnatelně více než právě Trumpovi.
Propad důvěry v média je však příznačný pro Západ obecně, nejen pro Spojené státy. Jistě jej způsobuje více příčin. Jednou z nich je ale i ta skutečnost, že média tlumočí zprávy establishmentu a dávají jim ceněnou nálepku oficiálního, seriózního zdroje. Je jen pak vodou na mlýn kritikům establishmentu a hlavního mediálního proudu, když se takový zdroj mýlí a pochopitelně zvláště tehdy, mýlí-li se záměrně. Jeden příklad za všechny. V květnu 2016, měsíc před referendem o brexitu, britské ministerstvo financí oficiálně prognózovalo, že pokud na brexit dojde během dvou let od referenda, tedy do poloviny roku 2018, ztratí práci 520 tisíc lidí, v horším případě dokonce 820 tisíc. Ony dva roky uběhly a dnes už tak víme, že ve skutečnosti od té doby práci naopak dalších 230 tisíc lidí v Británii získalo. Místo ztráty 800 tisíc je tu tedy zisk 200 tisíc pracovních pozic. To je chyba čítající jeden milion hlav.
I shovívavý člověk má pak potíž uvěřit, že šlo o fundovanou prognózu a ne o strašení establishmentu, který si brexit převážně nepřál. Média v tomto případě tedy selhat nijak nemusela, jelikož jen tlumočila oficiální závěr. Ten však se s odstupem času zdá být evidentně záměrně zkresleným, což zpětně podkopává důvěru nejen v establishment samotný, ale právě i v média. I proto je stále početnější část americké veřejnosti schopna odpouštět lidem jako Trump cokoli, včetně jejich skutečných a objektivních selhání. To je vážné nebezpečí dneška a vůbec se netýká jen Spojených států a Trumpa, nebo jen Británie a brexitu. Otupělá veřejnost kdekoli na světě mnohem snáze předá moc někomu, kdo to s demokracií vůbec nemyslí dobře.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
