Ceny pohonných hmot v ČR pokračují ve svém citelném zlevňování. Zlevňování je v posledních necelých třech měsících prakticky soustavné. Oproti své letošní nejvyšší průměrné ceně, dosažené v polovině ledna, zlevnil benzín již o více než pět korun na litr, a to z 32,40 na včerejší úroveň 27,35 koruny za litr. Nafta oproti svému letošnímu maximu, 32,11 koruny za litr, na které vstoupala před polovinou ledna, zlevnila takřka o 4,60 koruny za litr, na včerejší cenu 27,53. Nafta zlevňuje pomaleji než benzín, neboť se výrazněji využívá v průmyslu – např. jako topná nafta –, který není opatřeními pro boj s koronavirem dotčen tak závažně jako osobní automobilová přeprava.
V uplynulém týdnu benzín zlevnil o 55 haléřů na litr, zatímco nafta o 43 haléřů na litr. Dynamika zlevňování pohonných hmot tak znatelně zmírnila. Během března klesaly ceny pohonných hmot týdně i o korunu na litr a více. Benzín je nyní nejlevnější od března 2016, nafta pak od srpna 2016.
V nadcházejícím týdnu pohonné hmoty dále zlevní, ale mírněji než v týdnu uplynulém, tedy o maximálně 40 haléřů na litr. Důvodem je určitá růst cen na světovém trhu s ropou. Ropa typu Brent se právě teď prodává za cenu blízkou měsíčním maximům, a sice 33,50 dolaru za barel, takže je zhruba již o třetinu dražší v porovnání s mnohaletým minimem z konce března. V minulém týdnu zdražil Brent nejvýrazněji v historii, o 37 procent.
Nelze tedy vyloučit, že zlevňování pohonných hmot v ČR postupně, během měsíce dubna, ustane. Roste totiž pravděpodobnost, že přední světoví těžaři se dohodnou na koordinovaném omezení těžby.
Rusko včera oznámilo, že je připraveno snížit těžbu o 1,6 milionu barelů denně, což odpovídá patnácti procentům jeho produkce. Dnes se přitom koná jednání kartelu OPEC a dalších klíčových těžařů v čele právě s Ruskem. Trh sází na to, že výsledkem jednání bude poměrně citelné celosvětové snížení ropné produkce, a to až o deset milionů barelů denně.
Americký prezident Donald Trump tlačí Rijád i Moskvu k tomu, aby ukončily svoji cenovou válku a zásadně se podílely na omezení těžby. Samy Spojené státy k redukci přispějí, podle Trumpových slov, „automaticky“, ruku v ruce s tím, jak nižší ceny ropy zapříčiní pokles produkce. Američtí břidliční těžaři jsou totiž ziskoví jen při vyšších cenách ropy, neboť vykazují vyšší nákladnost těžby než třeba Saúdská Arábie nebo Rusko.
Omezit těžbu by však mohly i další z nejvyspělejších světových ekonomik, které se běžně podobných koordinovaných škrtů v těžbě neúčastní. Například Norsko je poprvé po takřka dvaceti letech připraveno omezit svoji produkci. Poprvé po takřka padesáti letech uvažuje o regulaci těžby dokonce i americký stát Texas, který představuje centrum ropné produkce v USA. Připravenost k jednání signalizuje třeba i kanadský stát Alberta.
Je tedy zjevné, že cenová válka navzdory víkendové rozmíšce Rijádu a Moskvy brzy skončí, alespoň tedy v té své současné vyhrocené podobě. Není v zájmu nikoho z klíčových aktérů, a zvláště ne v této obecně již extrémně obtížné době. Jak Rusko, tak Saúdská Arábie potřebují ropné příjmy jako sůl, aby mohly plnit svojí veřejnou kasu a sanovat svoji ekonomiku, poškozovanou koronavirem.
Dosažení celosvětové dohody je stále naléhavější nejen s ohledem na stav rijádské nebo moskevské veřejné kasy. I s ohledem na samotný fakt, že ropy se těží tolik – a spotřebovává tak málo –, že začíná být problém ji uspokojivě skladovat.
Obchodníci s ropou si proto nyní v nebývalé míře pronajímají světové supertankery, aby na nich neprodané barely dočasně uskladnili. Stává se z toho mimochodem jeden z nejvýnosnějších obchodů současnosti, která jinak příliš výnosných příležitostí nenabízí. Supertankery dnes kotví spíše, než aby se plavily, neboť nadprodukce ropy dosahuje dějinného rekordu. Pevninské sklady tak jsou zaplněné jako nikdy jindy.
Ropní obchodníci vydělávají na fenoménu zvaném contango. Ropa s okamžitým datem dodání je totiž citelně levnější než termínový kontrakt na její dodání za šest měsíců nebo třeba za rok. Ačkoli tedy musí zaplatit za uskladnění či pojištění, díky contangu se jim to stále pohádkově vyplácí. Nakupují levně, prodávají na termínový kontrakt mnohem dráže. Pohodlně tak dosahují čistého výnosu, který v ročním pohledu představuje zhruba dvacet procent. Začátkem minulého týdne se šestiměsíční contango ropy Brent dostalo na rekordní úroveň 14,46 dolaru za barel, čímž překonalo své dosavadní maximum z doby světové finanční krize let 2008 a 2009. Ruce si mnou i majitelé supertankerů. Před dvěma lety jedno takové plavidlo pronajímali za 18 tisíc dolarů na den, nyní si říkají i o více než 400 tisíc dolarů.
Ropní obchodníci i majitelé superlodí se obávají jediného. A sice právě globální dohody ropných těžařů, která by trh s ropou stabilizovala a contango postupně snížila a normalizovala.
Obávat dohody se mohou i čeští řidiči, neboť stabilizace cen ropy by pochopitelně postupně zastavila dramatický propad cen pohonných hmot v ČR. A trh s nimi také normalizovala.
Spotřeba pohonných hmot v automobilové přepravě poklesla v ČR v době nouzového stavu v souhrnu o zhruba třetinu oproti běžné situaci. Prudce zlevňující ropa sice dává přechodně čerpacím stanicím v ČR možnost značně navýšit své marže. Ty jsou tak leckdy třeba trojnásobné oproti běžné době. Jenže konkurenční boj velkého počtu pump – od loňska jich je v ČR více než čtyři tisíce, což je po přepočtu na obyvatele jedno z nejvyšších čísel i v mezinárodním srovnání – o stále méně „dostupné“ řidiče je nutí jít s cenou dolu a marži postupně snižovat.
S tím, jak na českých silnicích ubývají řidiči ochotní tankovat, klesá navíc čerpacím stanicím objem doplňkového prodeje – například nápojů či potravin. Z tohoto druhotného prodeje přitom v běžných časech měly často citelně vyšší marži než z prodeje samotných paliv.
Ve výsledku jsou tak zejména mnohé menší tuzemské pumpy existenčně ohroženy, některé už dočasně přerušují svůj provoz. Pokud současný stav bude trvat delší dobu, nelze vyloučit krach značného množství benzínek. Otázka je, zda globální dohoda ropných těžařů českým čerpadlářům pomůže. Spíše ne. Tuzemským čerpacím stanicím pomůže jediné – co nejdřívější opětovné rozběhnutí tuzemské ekonomiky.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
