Jděme k jádru věci, nelpěme tolik na jednotlivostech
V 50. letech byla československými zemědělci přejímána metoda sovětské soudružky Malinovové, jíž se mělo docílit citelného zvýšení dojivosti skotu. Musela být přejímána – byla totiž sovětská. A tak se v tuzemsku, kraji s bohatou agrární tradicí, jenž světu dal převratný vynález ruchadla, na nějaký čas usídlil údajně novátorský postup, zrodivší se ovšem v zemi, kterou krátce předtím decimoval hladomor. Nyní radí zase jiní. Třeba americký sociolog Smith navrhuje metody, jimiž lze omezit korupci. Jistě, paralela mezi ním a Malinovovou je přitažená za vlasy, leč jistý smysl nepostrádá.
Spojené státy mohou ohromovat dlouhou tradicí demokratického zřízení podobně, jako mohl kdysi ohromovat Sovětský svaz rozlohou své orné půdy. Jen toto samotné „ohromení“ by však nemělo vést k nekritickému přejímání čehokoli. Vyšší transparentnost zřejmě bude kýžená, v tom lze se Smithem souhlasit, avšak nikoli spásonosná. V USA tato transparentnost bezpochyby existuje – je tak možno snadno dohledat třeba to, že v prezidentské kampani roku 2008 patřily mezi vůbec největší dárce protikandidátů Obamy a McCaina stejné banky, jmenovitě Goldman Sachs a JPMorgan Chase. Podle kritiků není náhodné například to, s jakou frekvencí představitelé těchto a dalších bank „pendlují“ mezi bankovní sférou a vrcholnými posty v administrativách jak demokratických, tak republikánských prezidentů. De iure to korupce jistě není; ale co de facto?
Navíc, zdá se, uniká opět podstata problému. Nucená kolektivizace byla kdysi důvodem neefektivity našeho zemědělství, nikoli špatné metody dojení. Nízká úroveň korupce je zase fenoménem těch zemí, v nichž jsou státně přerozdělovány poměrně malé objemy finančních prostředků, anebo zemí, jako jsou ty skandinávské, kde přetrvává vysoká hladina vzájemné důvěry obyvatelstva a relativně zanedbatelná míra politické polarizace. Zde hledejme podstatu korupce – i skutečně účinné metody jejího potírání.
Vyšlo v Lidových novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
