V celé Evropské unii je jen šest zemí, které neodmítly uznání Jeruzaléma izraelskou metropolí. A většina z nich ekonomicky roste. Jde o Lotyšsko, Polsko, Maďarsko, Českou republiku, Rumunsko a Chorvatsko. Hlasovalo se v OSN loni v prosinci. Světe, div se, když minulý týden oznámil Eurostat čísla za meziroční ekonomický růst v období od ledna do března letošního roku, nejlépe dopadly Lotyšsko, Polsko, Maďarsko, Česká republika a Rumunsko. Chybělo tedy jen Chorvatsko, za něž Eurostat data zatím vůbec nezveřejnil. Jinak ale jde o úplně shodné země – země podporující Izrael. Zdá se tedy, že nejlepším ekonomickým stimulem je politická podpora Izraele. Dokonce jde o mnohem lepší stimul než euro.
Ale žerty stranou, jde pochopitelně o náhodu. Korelace ještě neznamená kauzalitu. Nicméně ekonomická úspěšnost zemí Visegrádské skupiny je nesporná. Všechny země této čtyřky momentálně rostou tempem vysoce přesahujícím průměr Evropské unie. Nejhůře je na tom v rámci skupiny Slovensko, které jako jediné platí eurem. Nicméně i na Slovensku řeší tentýž problém jako u nás: nedostatek vhodné pracovní síly. Někteří ekonomové tam proto jako řešení navrhují přesun části úředníků do soukromého sektoru.
Je něco takového představitelné v českých podmínkách? Těžko. V České republice je sice skoro 270 tisíc volných pracovních míst, ale na více než 230 tisíc z nich není třeba ani maturity. Lidé z úřadů by zkrátka byli demotivováni, protože jejich kvalifi kace je zpravidla vyšší, než co trh práce chce. Neexistuje realistická možnost, jak je do pozic v soukromé sféře „přemístit“. Zavání to sociálním inženýrstvím.
Na druhou stranu zaměstnanců v České republice přibývá a hodně právě i na úřadech i ve státní sféře. Za uplynulých sedm let jich máme o dalších zhruba 300 tisíc více. Zato však máme méně podnikatelů, kteří mají nějaké zaměstnance. O zhruba 14 tisíc těchto podnikatelů-zaměstnavatelů je u nás dnes méně než v roce 2010. To je jistě nežádoucí, ale nelze to napravit „přemísťováním“ úředníků do soukromé sféry.
Musíme dlouhodobě vytvářet podmínky a legislativu tak, aby lidé chtěli pracovat v soukromé sféře a mít i své zaměstnance. Vlády však v posledních letech činí kroky přesně opačné, vizte EET. Bohužel. Podporujme politicky dále Izrael, ale podporujme také – ekonomicky – podnikatele-zaměstnavatele.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
