Poslední dobou často slýcháme, že Řecko na euro prostě nemá. A že by potřebovalo přijmout vlastní měnu a tu vzápětí devalvovat. Čínská devalvace vlastní měny jüanu svým způsobem analogicky dává najevo, že říše středu svým ekonomickým výkonem prostě nemá na dolar.
Jüan, jak známo, je na americkou měnu zavěšen. Čína si tedy dováží měnovou politiku americké centrální banky. Samozřejmě ne v té míře, v jaké se Atény, které už vůbec nemají vlastní centrální banku, podřizují měnové politice Frankfurtu. Ale i tak se dovoz dolarové politiky může Pekingu sem tam vymstít. Právě to se dělo v poslední době. A právě tomu chce Peking nyní zabránit.
Dovoz měnové politiky z USA totiž kromě jiného znamená, že s americkým zpřísňováním měnových podmínek se zpřísňují měnové podmínky také v Číně. Americká centrální banka loni v říjnu ukončila své kvantitativní uvolňování, tedy etapu nekonvenčně rozvolněné měnové politiky. Od té doby se ve vzduchu vznáší otázka, kdy přikročí také k samotnému utahování měnových šroubů, tedy ke zvyšování úrokových sazeb. Takové zvýšení sazeb, i jeho pouhé očekávání, zpřísňuje měnové podmínky i ve všech zemích, které své měny na dolar navázaly.
Čínská vláda přitom v současnosti provádí delikátní politicko-hospodářský manévr. Snaží se druhou největší ekonomiku světa přeměnit z hospodářství stavějícího na exportech a investicích v ekonomiku mnohem silněji opřenou o spotřebu a kupní sílu vlastního obyvatelstva. Manévr se však Pekingu poněkud vymyká z rukou. Zjednodušeně řečeno peníze z exportů a investic mizí rychleji, než se daří získávat peníze ze spotřeby čínských domácností. Jedním z důvodů, proč rychle mizí peníze z exportů, je právě skutečnost, že jüan je provázaný s dolarem, který posiluje. Jüan táhne s sebou, což činí čínské exportéry méně konkurenceschopnými na zahraničních trzích. Po nejnovějších číslech z čínské ekonomiky, která signalizovala další zpomalení, se už Peking rozhodl jednat – devalvovat nadhodnocený jüan a ulevit vývozcům.
Oslabení jüanu je možná jen prvním výstřelem v další bitvě světové měnové války, která s větší či menší intenzitou zuří od roku 2010. Tato bitva bude mít své ohnisko na asijských trzích, ale může zasáhnout celý svět. Nelze vyloučit ani to, že kvůli čínské devalvaci Fed opět odloží zvýšení sazeb. Dolar prostě může být proti dalším asijským a světovým měnám natolik silný, že si centrální banka nedovolí jej zvýšením sazeb dále zhodnotit.
Měnové unie či fixní kurzy měn jsou zkrátka ošidné. Řecké setrvání v měnové unii už je dnes představitelné jen při rozsáhlých sanacích tamní ekonomiky. Bez nich by bylo dávno venku. Čína možná přijde na to, že trh jen tak nepřechytračí. A opustí dolar a nechá jüan v plovoucím režimu.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
