Sociální demokraté si přejí návrat k progresivnímu zdanění
Česko čekají řádné parlamentní volby v roce 2010. ČSSD aspiruje na vítězství. Neučiní-li zásadní chybu, rozhodnou o tom, zda uspěje, jevy, jež stejně nemá ve své moci.
Národohospodářská komise ČSSD přišla s úvahami nad změnami v oblasti daní po případném úspěchu strany ve volbách roku 2010. Předseda strany Jiří Paroubek zdůrazňuje, že se jedná zatím pouze o „úvahy“, jež mají k ucelenému návrhu daleko. Středobodem ale v každém případě bude návrat k progresivnímu zdanění.
Sociální demokraté chtějí zrušit patnáctiprocentní rovnou daň, která je vypočítávána z takzvané superhrubé mzdy.
Přesné parametry obnovené daňové progrese v režii Paroubkovy strany nejsou známy: „Úvahy oscilují kolem tří pásem: osm až dvanáct, osmnáct až dvacet a osmadvacet a dvaatřicet procent. Nejlépe zní libozvučný slogan deset-dvacet-třicet,“ uvádí Jiří Paroubek. „Skutečné sazby, odečitatelné položky a v neposlední řadě i pásma pro jednotlivé sazby budou předmětem dalších diskuzí,“ dodává.
Strana se, jak zdůrazňuje, orientuje ve svém uvažování o daních z příjmu fyzických osob směrem k potřebám „rodin s dětmi a občanů s nižšími příjmy“. Nejvyšší sazba by se měla platit z příjmu nad čtyřicet tisíc korun měsíčně. „Ve hře jsou návrhy, které počítají i s mnohem vyšší hranicí, až se sto tisíci korun příjmu,“ řekl Paroubek.
Ekonomickými mozky sociálních demokratů jsou předseda Národohospodářské komise strany Jan Mládek a bývalý vicepremiér pro ekonomiku Jiří Havel. Oba předseda strany jmenoval coby klíčové iniciátory zmíněných úvah.
ČSSD tedy přichází s docela očekávatelnými tahy. Začlení-li rodící se úvahy do podoby nějakého uceleného volebního programu, může hrát obstojně na strunu nejen nízkopříjmových skupin, ale i středních vrstev. Těm Topolánkův „reformní balík“ blahobyt nezvyšuje, ulevuje totiž zejména lidem s vysokými příjmy.
Středový volič rozhoduje a rozhodovat bude nepochybně i v roce 2010. Jeho rozhodnutí může být vychýleno jevy, na něž mají Topolánek a Paroubek vliv asi jako Maxipes Fík. Tedy zejména situací na světových trzích, jmenovitě recesí v USA, růstem cen energií a potravin. Tyto fenomény působí a budou nadále působit na českou ekonomiku, která je malá a otevřená, navíc stále významněji zapojená do struktur EU, tedy s poměrně velmi nízkou imunitou vůči šokům na globálních trzích.
Výsledek voleb v roce 2010 bude spíše než na úvahách sociální demokracie, dalším fungování Topolánkovy vlády či předvolebním proklamacím závislý na tom, do jaké míry se ony tíživé globální jevy podepíší na peněžence českého středového voliče. Ten si případné zhoršení životní úrovně nespojí se špatnými investicemi velkých bank do amerických hypoték ani s hladovou čínskou ekonomikou, jež tuny oceli zapíjí miliony barelů ropy, leč s Topolánkem.
Zmíněnými „úvahami“ si tedy ČSSD pojišťuje zejména nízkopříjmové voličstvo. Středovým voličem samozřejmě neopovrhne žádná ze stran, každá se k němu obrací. Zda se tento volič přikloní většinově v míře dostačující „nalevo“ či na „napravo“, je ve hvězdách, ačkoli nepříliš radostný vývoj na světových trzích zatím hraje do karet sociální demokracii. Pod jejími křídly by mohl znejistělý středový volič roku 2010 hledat bezpečnější skrýš.
Lze pak vyslovit i odvážnou předpověď, že čím tíživější světová situace bude, tím dříve přijme Česká republika euro. Jak totiž upozorňují i radní České národní banky, finální rozhodnutí o přístupu k jednotné měně závisí na vládě. ČSSD je k euru viditelně vstřícnější než současná koalice.
Týden, 28.4.2008, aktualizováno
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
