Jako paličaté děcko. Tak se podle prezidenta Donalda Trumpa chová centrální banka USA. V žaludku mu leží její údajně až příliš přísná měnová politika, zalíbení naopak nalézá v té čínské. Číňané si prý svévolně devalvují měnu, což jim poskytuje výhodu.
„My tuhle výhodu nemáme, protože Fed úrokové sazby nesnižuje,“ stěžuje si Trump. A v posledním měsíci kritiku stupňuje, dokonce tvrdí, že by v čele centrální banky raději než Jeroma Powella – tedy muže, jehož tam sám posadil – viděl Maria Draghiho, končícího šéfa Evropské centrální banky – kterého jen o málo dříve kritizoval za neférové oslabování eura.
Proti Trumpovi se zase všichni spikli. Čína a eurozóna tím, že záměrně oslabují svoji měnu – čímž zvýhodňují vlastní vývozce – a Fed zase tím, že lpí na vyšších úrocích, tedy silném dolaru. Nejnověji se Trump dokonce nechal slyšet, že Fed škodí americké ekonomice více než její konkurenti.
Poslední dva červencové dny má Fed zasedání, na němž bude rozhodovat o sazbách. Trh je z drtivé většiny přesvědčený, že úroky sníží. Byť na základě příznivých pátečních čísel z trhu práce už prakticky vylučuje možnost snížení o půl procentního bodu. Hlavním scénářem je tak snížení o „klasickou“ čtvrtinu. Jenže ani k němu ještě nemusí dojít. Existuje jistá pravděpodobnost, byť malá, že Fed v červenci se snížením sazby posečká. Zvláště když do té doby přijdou z ekonomiky další dobrá čísla.
Posečkání by Trumpa patrně rozlítilo natolik, že rozjede měnovou válku. Tu může zahájit i tehdy, když Fed sazbu sníží. Potřebuje ekonomiku „nakopnout“, blíží se totiž prezidentské volby. Úvodním výstřelem v Trumpově měnové válce by mohla být jednostranná intervence amerického ministerstva financí za slabší dolar – prodejem americké měny a nákupem deviz. K něčemu takovému se americká administrativa uchýlila naposledy v letech 1989 a 1990 za vlády George Bushe staršího. Trump má po ruce ale i jiné možnosti. Třeba bude dále vyvíjet tlak na oslabení dolaru svými prohlášeními. Nebo se pokusí změnit mandát Fedu tak, aby musel svoji měnovou politiku zpřísňovat pozvolněji. K tomu ovšem prezident potřebuje posvěcení Kongresu.
Je otázkou, zda se umělé oslabení dolaru vůbec může zdařit. Vedlo by totiž i k tomu, že očekávaná měnověpolitická stimulace Evropské centrální banky bude mít ještě mizivější efekt, než jaký se čeká nyní. To jen dále zvýší nejistotu v globální ekonomice a zhorší její vyhlídky. Investoři pak budou hledat o to usilovněji bezpečná útočiště včetně amerického dolaru. Trump je ale sám paličatý dost na to, aby si i tak razil svou.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
