Bezmála čtyřicet lidí, kteří v Německu (a ve Švédsku) dosud podlehli nákaze způsobené smrtícím kmenem bakterie E. coli, možná mohlo žít. Kdyby v roce 2000 nebyla vetována legislativa Evropské komise, která otevírala cestu k ozařování potravin na území Evropské unie. Shodou okolností ji vetovalo právě Německo. Pravda, výraz „ozařování“ vyvolává značně nelibé pocity, leč v důsledku je ozařování vysokonapěšovým elektronovým dělem stejným procesem jako pasterizace u kapalných potravin – s tím rozdílem, že ozařování se týká potravin pevného skupenství.
Zatímco například v USA je ozařování potravin poměrně časté, například i u hovězího, v Evropě je užíváno jen zcela okrajově – v případě jistých druhů koření a bylin.
Právě když Evropská komise zamýšlela legislativně rozšířit jeho užívání i na další druhy potravin, Německo se vyslovilo proti.
Jak říká Matt Ridley, autor úspěšné knihy The Rational Optimist, obhájci ozařování potravin již desetiletí upozorňují, že – jak bylo prokázáno – ta technologie je bezpečná, rozhodně nezanechává potraviny radioaktivní a ani nijak nezhoršuje jejich chuť. Zákonodárcům to však nestačí. Ani těm v USA. Ti žádají například i to, aby ozařování neumenšovalo vitaminový obsah dané potraviny. Na novou technologii tedy mají mnohem vyšší nároky než na ty starší, které dříve „prošly“ a které jsou běžně využívány třeba v grilech či mikrovlnných troubách. Tato zařízení by současná náročná kritéria nesplnila.
Michael Osterholm, ředitel centra pro výzkum infekčních chorob při Minnesotské univerzitě, přitom říká, že ozařování potravin je neodmyslitelně čtvrtým pilířem opravdu efektivního boje proti nebezpečným infekcím – vedle chlorování, vakcinace a pasterizace. Že je tento boj velmi úspěšný, dokazuje dramatické prodloužení lidského života v uplynulém století. Možná by však mohl být ještě o něco úspěšnější.
Se smrtícími zeleninovými klíčky z farmy v severním Německu – zdrojem nákazy – bylo zřejmě nakládáno v souladu s hygienickými předpisy, přesto se bakterie začala šířit. Kromě ozařování zatím totiž neexistuje zaručený způsob, jak ji zahubit a zabránit tak zlověstné nákaze.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
