Omezení slev na jízdném, o němž dnes rozhodla vláda, nezapříčiní přesun cestujících k individuální dopravě, ani žádný jejich citelnější ústup od cestování v současné intenzitě. Nemělo by totiž pro dotčené znamenat zásadní neřešitelnou dodatečnou finanční zátěž, a to ani v letošním roce, který bude tak jako tak ekonomicky náročný kvůli celkové rapidní inflaci. Daňové úpravy loňského a letošního roku, zejména takzvané zrušení superhrubé mzdy a také loňské i letošní zvýšení základní daňové slevy na poplatníka, nechávají v kapse běžně vydělávajícího zaměstnance za loňský a letošní rok dohromady o nějakých 50 tisíc korun čistého více. Tyto prostředky představují „polštář“, z něhož mohou jeho příjemci podpořit v rámci rodiny své děti – studenty – nebo naopak rodiče, seniory, a pomoci jim tak s financováním dražšího – od dubna totiž již „méně zlevněného“ – jízdného. Tento model pochopitelně není uplatnitelný ve všech rodinách a domácnostech dotčených, ale v jejich převážné části ano. Důchodci se navíc nejspíše v červnu dočkají letošní druhé zákonné valorizace penzí. Ty by měly vzrůst průměrně o zhruba 700 korun, což usnadní financování právě i o něco méně zlevněného jízdného. Z hlediska veřejných financí a nutnosti jejich konsolidace znamená omezení slev jízdného spíše symbolický krok, avšak „halíře dělají talíře“ a je třeba někde začít. Bude ale třeba řady dalších kroků snižujících veřejné výdaje.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
