„Macondo leželo v troskách. V rozbahněných uličkách se povaloval rozbitý nábytek, zvířecí kostry obrostlé rudými liliemi…“Neslavně v Marquézově novele Sto roků samotydopadá (magické) město, jemuž dala název stejnojmenná (reálná) banánová plantáž – „macondo“ v jazyce Bantu značí „banán“ – u Aracataky, rodiště kolumbijského spisovatele.
Marquéz se realitou inspiruje i jinak: mýtické Macondo stihne „banánový masakr“, k němuž reálně došlo v prosinci 1928. V kolumbijském městě Ciénaga tehdy vojsko krvavě potlačilo stávku odborářů pracujících na banánových plantážích, již požadovali lepší zacházení. Dle některých odhadů zahynulo až 2000 lidí, komunistická propaganda si později smlsla na konstrukci, že za vším stála americká United Fruit Company, jež bohatla na levné, téměř otrocké pracovní síle „banánové republiky“.
S odbory jsou banánové republiky na štíru dodnes. Mezinárodní organizace práce řadí Ekvádor, velmoc „falického ovoce“, mezi pět zemí světa, v nichž jsou nejméně dodržována práva odborů. Slabí odboráři jsou zásadním důvodem nevídaného exodu banánů do celého světa. Píše o něm Dan Koeppel v loňské knize Banana: The Fate of the Fruit That Changed the World.
Exodus je totiž umožněn relativní lácí výživného ovoce (i když ani banánům se nevyhýbá potravinové zdražení posledních let umocněné slábnoucím dolarem, jak ukazuje graf). Ta plyne i z objektivních příčin: vysokého výnosů na hektar a nízkých nákladů sběru. Zajímavé je, že ze tří stovek odrůd banánů je globálně dostupná jediná – cavendish. Jsme tedy ochuzeni třeba o tmavě zelené, zvenčí značně tvrdé a velmi sladké banány plné jakoby zrnek pepře (cavendish je vyšlechtěn coby sterilní, bezsemenný, a to je dalším důvodem univerzální obliby), jež milují Filipínci. Nadnárodní ovocnářské koncerny (například Chiquita, někdejší United Fruit Company) se zaměřují na jedinou odrůdu, aby uplatnily, čemu ekonomové říkají „výnosy z rozsahu“. S jednou jedinou odrůdou lze (dále) uspořit, není třeba nákladně střídat postupy v pěstování, jež se u jednotlivých odrůd liší (navíc uniformní podobu banánů požadujeEvropská komise v nařízení 2257/94, respektive 228/2006).
Temnou stranou mince je, že zaměření na cavendish snižuje diverzitu a enormně zvyšuje riziko chorob. Obávaná je hlavně „černá sigatoka“, listová plíseň pojmenovaná po městě a dolině na jihu Viti Levu, největšího z ostrovů tichomořského Fiji. Dle článku v žurnálu New Scientist z ledna 2003 způsobí do deseti let vymizení nyní převládající podoby banánu – podobně, jak se tak stalo odrůdě gros michel. Zatím kde nic, tu nic. Možná jen další z „alarmismů“. Skončí banány jako Macondo – v troskách, nebo ne?
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
