V letech 2011 až 2016 došlo v ČR ke zmírnění regionální nerovnosti ve výši disponibilního důchodu v přepočtu na obyvatele, plyne z nedávno zveřejněných údajů organizace OECD. Disponibilní důchod je finanční suma, kterou má člověk k dispozici k útratě „v čistém“, tedy poté, co ze svého hrubého příjmu odečte daně a dále případně naopak přičte sociální dávky a platby.
V ČR regionální nerovnost v daném období v průměru klesala tempem třetiny procentního bodu ročně. Měřítkem nerovnosti je přitom podíl disponibilního důchodu v přepočtu na obyvatele regionech ČR, které tvoří deset procent nejbohatší části země, vůči regionům, které představují naopak deset procent nejchudších regionů ČR. V OECD jako celku klesla srovnatelně měřená nerovnost v daném období také, ovšem méně než v ČR, a to průměrně o pětinu procentního bodu ročně. Převažujícím důvodem poklesu bylo – stejně jako v ČR – to, že nejchudší regiony bohatly relativně rychleji než ty nejbohatší. V zemích jako Portugalsko, Francie nebo Finsko nerovnost také klesala, ovšem z jiného důvodu – protože nejbohatším regionům se dařilo hůře než těm nejchudším. V další části zemí OECD pak naopak regionální nerovnost stoupala, nejvýrazněji v Izraeli, Kanadě, Británii a Nizozemsku. Ve všech těchto zemích bylo příčinou to, že bohatší regiony dále bohatly, nikoli to, že chudší regiony dále chudly.
Nejbohatším regionem ČR je hlavní město Praha. V roce 2016 česká metropole vytvářela 25 procent HDP ČR. Ekonomický význam Prahy se tak oproti roku 2000 dále zvýšil, jelikož tehdy vytvářela zhruba 23 procent HDP ČR. Podobný trend je patrný v podstatné části dalších zemí OECD. Hlavní města zemí OECD totiž v roce 2016 zodpovídala průměrně za zhruba 26,5 procenta HDP příslušného členského státu. V roce 2000 to přitom bylo zhruba 25,5 procenta.
Celkově lze popsaný vývoj v ČR hodnotit jako příznivý, zejména pak přivírání nůžek regionální nerovnosti. To však neznamená, že by další přivření nůžek nebylo žádoucí. Musí ovšem jít o vývoj přirozený, aby byla zajištěna jeho trvalost. Stát tedy má primárně spíše vytvářet podmínky pro snížení regionální nerovnosti, nikoli se pokoušet ji přímo zmírňovat, například dotačními programy. Jednou z výzev je pro stát tedy zlepšení dopravní obslužnosti odlehlejších oblastí, například příhraničních.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
